III. Valentýn (1)

26. června 2012 v 17:22 | Velekněžka |  RUMS
Ha. No. Ne že byste to všichni nečekali, že vám sem hodím zrovna toho ďábla... :D Ale tak dobře. Připravte si kafíčko nebo čajíček, nohy nahoru, do ruky měkký polštář a pěkně v klidu dýchejte. To je důležité. Na rozdýchávání toho s Valentýnem bude totiž hodně.


1

Cítil teplo a špetku radosti. Chytil ho za čelist, donutil více otevřít ústa. Ochutnal jeho rty, přivlastnil si jeho jazyk. Nechtěl si všímat jeho strnulého postoje, pouze si užíval jeho přítomnost. Věděl, jaké jsou jeho fyzické touhy, znal ho a uměl se ho dotýkat. Jeden dva chytré pohyby a přímo do úst mu vydechl sten. Pohladil ho po břišních svalech, odměna pro sebe samého. Vzrušovaly ho, vzrušoval ho on. Pouze svou existencí, svou vůní a živočišným teplem, způsobem, jakým s ním jednal, díval se na něj, i pouze vzpomínkami na veškeré jeho doteky. I ta chuť zakázaného a odpíraného... Stejné pocity měl možná ještě u toho otravného polského dítěte, které se pořád nakrucovalo, stydělo se a bylo drzé. I s ním by dávno souložil, nebýt Esmeeho, ke kterému cítil podvědomý respekt. Ale kdo ho tady mohl zastavit? Kdo by se s ním popral a vymlátil z něho duši? Christian?

"Já - nemůžu -" Nick se od jeho úst odtáhl. Jen mírný vzdor býka, který by ho býval mohl rozsápat, skláněl hlavu a díval se do země.
Valentýn líně rozevřel oči, stále ho ze sevření nepouštěl. Přitiskl se k němu svým vzrušením, mimoděk na stehně ucítil i to jeho. Pokusil se ho opět políbit, ale Nick ho tentokrát nenechal.
Promluvil k němu s klidem a tichostí. Nepotřeboval se rozčilovat, bylo to pod jeho úroveň. "Říkáš samé nemůžu nemůžu, et cetera et cetera. Nikdy jsi neřekl, že nemůžu. Že bych měl přestat, ať už to nedělám, anebo cokoliv. Vždycky si mě vezmeš a pak máš provinilé oči, jako kdyby na něčem z toho záleželo. Chci tě úplně stejně, tak v čem je... problém." Přiložil rty na jeho bradu, pokračoval rozrušením mumláním. "Můžeme klidně tady, jen tak - na kuchyňské lince - pokud ti pořád vadí... ta postel."
Nick ze sebe jeho ruce sundal. Díval se stranou a mlčel. Valentýn se ho dotkl znovu a pak ještě jednou a podruhé, dokud mu z úst nevydoloval další bezděký vzdech. Nick měl zavřené oči, držel se stolu za sebou a velice rychle roztával. Valentýn mu zajel dlaní do kalhot. Chytil ho, přejel po celé délce, líbal ho pomalu pod bradou.
Dál se už nedostal. Ve dveřích zarachotily klíče, Nick ho od sebe silně odstrčil a s rozepnutými kalhoty utekl do koupelny. Valentýn zády narazil o linku, bolestí mu vytryskly slzy.
"Jsem doma!" zaječelo dítě.
Rychle si tváře utřel, obrátil se hřbetem ke dveřím. Byl to jediný důvod, proč kdy brečel, fyzická bolest. Jen tehdy to nebylo o hrdosti, nadřazenosti. A přesto se za to styděl.
"Koupil jsem ti tu hnusnou čokoládu, Valentýne, a mandarinky - Nicku, koupil jsem ti mandarinky! Mají jich teď plné obchody. Možná z nich udělám koláč, mám jich několik kilo, to se jinak nesní," povídalo, snad nedokázalo přestat.
Valentýn se k němu otočil až po chvíli, kdy si byl jistý, že na něm bolest nepůjde poznat. Nevěnoval mu skutečný pohled, jemně ho loktem odstrčil a nahlédl do nákupních tašek. Vytáhl si dlouhou hořkou tabulku čokolády, která stála velké mnění a musela se kupovat ve speciálním obchůdku v centru Londýna. Rozdělal ji a zakousl se. Do plných úst schoval bolestné mručení, pořád si mimoděk sahal na záda. Dotekem mohl rozeznat, že modřina se mu určitě pořádně rozroste.
"Na co mandarinky, nechci mandarinky," zabručel otráveně, ale ne zle. Třebaže si už plánoval, jak jich sní na posezení celý pytlík a možná donese i do klubu, kde tím nakrmí několik nenamlsaných oveček. "Nemáš lízátka... - nebo oříšky? Vždyť mám narozeniny," zdůrazňoval, zatímco se dále přehraboval v taškách.
"Vždyť máš přece oslavu, tam všeho bude plno. Ale na, koupil jsem si tyhle bonbony pro sebe, ale jestli ti ta čokoláda nestačí..." podal mu dobromyslně karamelky.
Valentýnovi se z té sladké vůně zvláštně zamotala hlava. Vzpomínky se k němu plížily jako lstivé postarší dámy, musel je zaplašit mávnutím ruky a ukousnutím si velkého sousta z čokolády. Vrátil mu mlčky pytlík sladkostí zpět, nejedl by je za žádnou cenu. Vzpomínání pro něj nikdy nebylo dobré. Míval z toho noční můry, bolesti břicha a tendence se předávkovat prášky.
Nick se za nimi objevil náhle a potichu. Valentýn si ho všiml, až když už líbal Christiana na tvář a tiskl se k němu. Nick si prohlédl nákup a vytáhl si slibované stejně jako před tím on, rozdíl byl v poděkování a pochvale. Na Valentýna se snaživě nedíval, až nepřirozeně a úzkostně. Jakmile se Christian odeběhl převléct, nakonec se k němu obrátil, ačkoliv pohled pořád mířil jinam. Chtěl něco říct, ale snad to nedokázal. V krvi měl divokého lva, někdy se však krotce jako umučené zvíře uzavíral do sebe.
"Co?"
Nehodlal mu bolest zad vyčítat, tak jak by to možná udělal Christian. Nebyl dítě, nepotřeboval utěšit, pohladit a konejšit. Nepotřeboval nic, a už vůbec jeho milá slova.
"Už to nedělej."
Valentýn vycenil zuby, nedokázal tomu zabránit. Tón a způsob pronesení ho nutily smát. Nick to řekl tiše a nevýrazně, ne ovšem z opatrnosti, aby je neuslyšel chlapec o dva pokoje dál. Dalo se poznat, že to byl strach z Valentýna a jeho reakce, snad mu to ani nechtěl říct.
"Až mi to dokážeš říct do očí. A teď si jdu zapálit, jestli mi dovolíš. Do obýváku."
"To si zkus," pohledem se mu zavrtal do tváře během vteřiny, důraz z něho najednou přímo čišel. Až to Valentýna donutilo se skutečně rozesmát.
Přeházené priority, pomyslel si a zvláštně mu to udělalo radost. Strčil si cigaretu provokativně do úst, na rozloučenou mu zakmital prsty před obličejem. Odešel kouřit na balkon.

2

Dokázal pít pro jakoukoliv příležitost, přesto nesnášel svátky a oslavy. Za svůj považoval jedině Silvestr, jelikož nenesl žádná pravidla, mohl ho strávit jakkoliv a dělal by to správně. Narozeniny považoval za něco zbytečného, nic hodného k oslavě. Nesly příliš mnoho očekávání. Navíc byl přesvědčený, že se neměl narodit, a tento den mu tu myšlenku akorát připomínal. Možná až zemře, půjde si jednou ročně chodit zatančit na svůj hrob.
Effy si na podobné dny potrpěl, bůh ví proč, jelikož obecně jinak neměl rád nic, co bylo konvenčně oblíbené. Přichystal vše s precizností a detailním pohledem blázna, přesně do Valentýnova v kusu.
Jakmile Valentýn vešel s Christianem za zadkem, všichni ho očekávali s přichystanými panáky tequily a pozvednutými klobouky. Ve stylu kovbojského ranče, ozvaly se elektronické housle, lidé začali ječet a poprvé toho večera si připili na jeho počest.
Na rty se mu přirozeně otiskla radost, sotva to dokázal potlačit. Nechal se od Effyho obejmout a mlaskavě ho políbil na tvář. I Lalabell s Mirandou ho objaly a popřály mu všechno nejlepší. Nemohlo mu uniknout, že za barem nestojí Nickova dcera Lucy, bez které se jinak žádný večer v Rums neobešel. Kvido, který všeobecně chodil do klubu samotného jen velice málo, tu samozřejmě nebyl také. Kolem se nepotuloval nikdo, kdo by Valentýna nemohl vystát. Effy to uměl zařídit dokonale.
"Tady tenhle kaštanový, toho jsem ti vybíral velice pečlivě sám. Trochu jsem ho i zkoušel, ale nevím jak, moc mě to nebere. Snad ale vím, co máš rád - a tyhle - tyhlety jsem vybral s krvavými slzami, potil jsem perly, ti říkám - tak doufám, že si užiješ, všichni se hlásili dobrovolně a můžeš si s nimi dělat, co budeš chtít, ale tamhle máš sůl a tequilu a blbý ovoce, tak žer!" vysvětlil mu Effy celou situaci, zatímco před nimi stálo dobrý tucet spoře oblečených chlapců.
Kaštanový se na něj svůdně culil. Stačilo se k němu jen trochu přiblížit, podrbat za ouškem, a kdyby měl cukřík, i ten by jistě posloužil. Byl neobvykle hezký, s pihou nad rtem a tmavýma očima. Valentýnovi se líbil. "Však ty si vždycky... umíš dobře poradit," zamumlal k Effymu s úsměvem, zatímco prsty kaštanového dráždil. Nakonec si ho přitáhl k sobě, přivoněl a jen letmým koutkem oka si všimnul polského chlapce, který se zrovna vedle nich postavil a s hořkostí v očích si je prohlížel.
"To je strašný, to jim za to platíte, nebo co? Něco pro tebe mám, tak hezký narozeniny - tak a můžu jít k sobě, stejně jsem chtěl odejít jen, co ty přijdeš - a vůbec mě to tu nebaví!" vztekal se Symeon s šílenou výslovností a cpal mu větší krabici do náruče.
"Z tebe si jako tu sůl neolíznu, to mi naznačuješ?" rozesmál se Valentýn. S pocitem uspokojení ho pozoroval, jak uraženě pohazuje hlavou a s ještě větším důrazem odchází. Měl v něm jistou zálibu, líbilo se mu prohlížet si to kyselé zakázané ovoce, provokovat ho a hrát si na nepřístupného. Přestože ho nikdy neviděl rád kvůli těm jeho velkým šíleným citům, které neuměl zvládat.
"No ne, Hrachu... To jsou samé francouzské filmy, proč ti to kupoval?" Effy mu krabici už dávno sebral a rozbalil.
"Možná jsem se zmínil, že... To jsou ale belgické! Nesnáším belgickou filmografii, je hrozná stejně jako ta jejich čokoláda a všechny rodiny, který v ní bydlí."
"Ty nesnášíš celou Belgii, viď," zažvatlal na něj Effy. Popadl ho za ramena, zakormidloval s ním na židli. "Pojď, sedni si. Tady máš. Pablo ti nahoře nechal svůj pokoj volný." Políbil ho na čelo a do klína mu položil misku plnou kondomů. Do řady přichystaných skleniček vylil dobrou půlku flašky a ponoukl koketným chlapcům, aby se přiblížili.
Po dlouhé chvíli Valentýna pití, požívání drog a svádění od nezkušených přestávalo bavit. Neměl rád narozeniny, neuměl to předstírat a nebylo mu dobře. Potřeboval se té pozornosti na chvíli zbavit.
Sednul si na bar, požádal o sklenici vyprošťovacího koktejlu. Při pití se šklebil. Nechutnal mu, objednával ho pro svůj žaludek. Na alkohol byl zvyklý, i přes celou lahev a několik spolykaných pilulek se mu nemotala hlava, si vždy ale potrpěl na prevenci. Rumský recept měl vyzkoušený.
Plánoval si, že odsud brzy zmizí. Vezme si jedno dvě hravé děti a bude slavit po svém. Když se ale chystal odejít, s překvapením si všiml Esmeeho, který seděl vedle něho. Přimělo ho to se usmát. Nečekal by ho tu.
"Co že se raději někde nepáříš?" zeptal se a položil před něj panáka vodky.
Esmee se na něj podíval a dobromyslně to vypil, aby neurazil. Zamručel, zjevně neměl náladu si povídat. Vypadal unaveně, psychicky. Šla z něho negativní energie a dalo se poznat, že tady ani nechce být. Měl skloněnou hlavu a pozoroval pult, nebyl ovšem lev proměněný v ovci, jako to bývalo u Nicka. I přes klidnou řeč těla z něho Valentýn mohl cítit něco velkého a honosného a především nebezpečného. Vzbuzoval v něm ostražitost a podvědomou úctu. Vážil si ho a sám nevěděl proč.
"Hlídám Symeona," vypustil ze sebe Esmee nakonec.
Valentýn na to nic neřekl, jen ho v tichosti pozoroval. Nerozuměl, proč se tak silná osobnost váže na někoho, jako byl zrovna ten malý polský. Ani stejná krev by jejich vztahu nedávala větší smysl. Symeon byl nevýrazný a obyčejný, nudný v jistém smyslu. Valentýna jistě přitahoval, ale jednalo se o přitažlivost tak projednou dvakrát, za přítele by ho nikdy nepřijal. Esmee byl jiný. Zajímavý.
"Nikde ho tu nevidím," poznamenal Valentýn.
"Odešel. Pářit se, myslím."
"Takže...?"
"Mám tu na něho čekat, aby mě snadno našel."
"Máte pokoj jen o pár pater výš," nechápal.
"Podle něho to je příliš daleko."
Valentýn se široce usmál. V nudném zešedlém světě ho vždy cákance barev absurdity, ironie a sureálnosti dokázaly pobavit.
"On tě má docela nesmyslně zkroceného," neodpustil si přátelským tónem. Nedráždil, pouze podotýkal a spíš to vlastně byla otázka.
"Ty máš tedy co říkat, nebo alespoň zapomínáš rychle. Co takový Adrian, mám pocit, že s tebou celkem slušně mával, když tu naposledy byl, a navíc mám pocit, že se nám Christian svěřil s tím, že si s ním stále posíláš dopisy...?"
Úsměv z Valentýnovy tváře zmizel. "Mám narozeniny, nemůžu-..." nedokázal mluvit dál. Přestal dýchat, odvrátil pohled do davu. Bolelo to, nechtěl. Vydechl, až když pomalu začínal vidět skvrny. Zachránilo ho také kaštanové dítě, které se vedle něho najednou objevilo a přerušilo ticho zavrněním. Přitulilo se k němu, vonělo. Bylo opilé a sahalo na správná místa.
Valentýn si vytáhl z kapsy pytlíček, na pult před Esmeeho položil dva bílé kulaté prášky. Nechtěl se nechat rozhodit.
"Tak ať se ti absolutně skvěle čeká, a hele... na čtvrté hodině po tobě pokukuje jedna slečna, nebylo by na škodu toho využít. Gum má támhle Effy celou mísu."

3

I přes Effyho ujištění si ho nejdříve chtěl vyzkoušet sám. S Pablem měl kladný vztah, neznečistil by mu postel, aniž by to za něco stálo. Vzal si chlapce do místnosti za barem. Obvykle sem kvůli Lucy a Kvidovi nechodil, jejich nepřítomnosti hodlal nyní využít.
"Tak ty už jsi prý vyzkoušený," zamumlal a olízl mu krk. Zajel mu prsty do vlasů, druhou rukou ho donutil sednout si na pohovku.
Kaštanový jako by se však rozhodl si hrát. Smyslně a trochu nepřítomně se na něj díval, zatímco si na něj obkročmo sedal. Oči se mu leskly, náhle vypadal o dobré tři čtyři roky mladší, než mu ve skutečnosti mohlo být. Sáhl mu mezi nohy, přitiskl svá ústa na jeho. Šel na věc zpříma, naivně si nejspíš myslel, že tak bude působit více zkušeně.
Valentýnovi se podobné chování nelíbilo. Správně má tempo určovat on, to on řekne kdy, jak, kam a co. Kdyby chtěl, prostě by si ho vzal někde na veřejných záchodech, rychle a bez opatření. Neobtěžoval by se postelí, natož nějakým zkoušením.
Chytil ho za krk, donutil zaklonit hlavu. Dítě polekaně zachrčelo, vykulilo oči a popadlo ho za ruku. Snažilo se ho od sebe marně odstrčit.
"Pomalu. Mám narozeniny."
Kaštanový kývnul, zklidnil se. Valentýn ho pustil, stejnou dlaní ho pohladil po tváři a skrz vlasy. Chlapec ho znovu políbil, klidněji a bez doteků. Valentýn jeho jazyk odmítl, špičkou toho svého se dotkl pihy nad jeho rtem. Místo polibku mu zuby zatahal za ret. Dlaní se vrátil zpět k jeho krku. Nepatrně mu hrdlo zmáčknul. Kaštanový si ho rozrušeně prohlížel, nelíbilo se mu to.
Valentýna jeho přístup otrávil. Kleknul si na pohovku, popadl ho za boky a stáhnul pod sebe. Nevšímal si, jak pod tím tělo znepokojeně strnulo, dával mu ještě šanci. Škrábl ho pod tričkem a následně mu ho sundal. Prsty jeho tělo pečlivě prozkoumával, hledal nedokonalosti a slabá místa. V hlavě si počítal pomyslné a nic neznamenající body. Jazykem mu přejel po krku, jemně ho kousnul. Kaštanový se ošil, uhnul tváří před jeho zuby. Znovu ho škrábnul, silněji. Začal ho líbat.
Chlapec pod jeho polibkem roztál, dýchal mělce. Pokusil se ho pohladit, přitáhnout ho k sobě blíž. Valentýn se nenechal. Vzal ho za zápěstí, přiložil mu je nad hlavu. Stačilo mu je držet jednou rukou. Kaštanový se na něj opět poplašeně podíval, trhl sebou. Valentýn se zamračil. Štípl ho silně do boku. Kluk kviknul bolestí.
Slezl z něho. Když jeho ruce pouštěl, důrazně s nima trhnul. Aby se zaměstnal a potlačit v sobě rostoucí zuřivost, zapálil si cigaretu. "Vypadni," zavrčel na něj. Nevěnoval mu už ani pohled.
Kaštanový na druhé vyzvání nečekal, sebral si ze země triko a utekl rychle pryč.
Nevydržel v té místnosti dlouho. Popotáhl z cigarety jen jednou a šel zpět do klubu. Na Effyho narazil hned na baru.
"Tak vyzkoušený říkáš? Nesnesl ani slabý štípanec, tak jak jsi ho teda zkoušel," přerušil mu naschvál rozhovor s hezkou ale jistě rozmazlenou a protivnou dívkou.
Effy na něj chvíli zíral, než mu došlo, o čem mluví. "Sám jsem ho štípal a dvakrát. Možná to nebyl zas tak slabý štípanec, když to nedokázal snést."
"I kdybych ho mlátil... nemá právo sebou škubat a kňourat jak topící se kotě. Vždyť ty víš, co mám rád, přece není takový problém...- říkal jsi, žes potil perly, tak kde jsou?"
"Hele, tak... to zkus s dalším, nebo... já se jako fakt snažil, Valentýne, tohle mi nedělej!" odpověděl mu afektovaně zoufalým hlasem. Zorničky měl zúžené, voněla z něho marihuana a alkohol.
Chystal se mu odpovědět, když náhle zpozoroval své spoře oděné dárky, jak v nedalekém boxu o něčem v kroužku zaníceně diskutují. Chlapci tam stáli kolem stolu, kaštanový seděl uprostřed a zjevně si ubrečeně stěžoval.
Valentýn se k nim vydal, Effymu nenechal již ani slovo. Nemusel se dostat ani příliš blízko, aby zaslechl ublížený tón a rozmazlené lži. Kaštanový zrovna ukazoval neexistující modřiny, když ho zahlédl. Okamžitě ztichl a stáhl pohled k zemi.
"Zvláštní, lidé se obvykle nechlubí svojí slabostí," pronesl v klidu a jedovatě.
Všichni se po jeho hlase otočili. Rozhlédl se po jejich strnulých tvářích. Čekali na to, co následně řekne, jak bude jeho reakce pokračovat. Stále ještě vstřebávali slova kaštanového chlapce. Měli strach, Valentýna to těšilo a rozčilovalo zároveň.
"Je tu někdo další ochotný se mnou odejít? Někdo, kdo nebude dělat takové problémy, vykládat lži a hlavně, sakra, hlavně nebude kňučet při každém šťouchnutí? Chci to tvrdě, mám narozeniny."
Jeden kluk se zrzavými vlasy se na něj usmál a nabídl se.

4

Ať byl zprvu tichý a nevýrazný, nyní jeho divoce rudé vlasy doprovázel i divočejší úsměv. Mohlo mu táhnout na dvacet a asi se jmenoval George. Valentýn si ho vedl za sebou jako zkroceného hřebce. Kolem zápěstí mu uvázal kravatu, kterou někomu v klubu sebral, tahal ho za její konec.
Vtrhl do Pablova pokoje příliš prudce, potřeboval ze sebe veškerou energii vybít. Ani ho nenapadlo, že by místnost mohla být obsazená.
"Ježiši, chlape, vždyť mám narozeniny!" přerušil namáhavé výdechy, nádechy a vzdechy.
Pablo ve svých pohybech ustal, znaven se na něj otočil. Tělo pod sebou držel zjevnou silou, přesto se z jeho dlaní vymanilo a vykulilo na Valentýna oči.
"Už skoro jsme - hele, za chvíli tě sem pustím!" ujistil ho omluvným tónem.
Valentýn se ušklíbl. Symeon se na něj pod Pablovýma rukama díval. V jeho tváři se zračilo zděšení, jistá dávka ponížení a snad také zmatenost. Zvláštně to bylo sladké, jako kyselé višně, k těm by to Valentýn přirovnal. Dostal chuť na cigaretu a na sex ještě víc, takhle ho to polské malé nesmírně přitahovalo.
"Jen si dej načas a hlavně pořádně, ať se svíjí bolestí a brečí," odvětil Pablovi nakonec, stále s úsměvem na rtech.
Symeonovi se zaleskly oči, Valentýn to bral jako znamení, že nastal pravý čas, aby odešel. Nechtěl vědět, jestli se mu v pohledu odrazilo světlo z ulice, nebo snad jestli se skutečně chystal uronit nějaké ty slzy. Ždíbl rty svého rudovlasého chlapce do čelisti a zatahal ho za kravatu jako za řemen.
Na ulici se po nich lidé otáčeli, přestože byla hluboká hodina noční a všichni největší zločinci, úchylové a devianti se zrovna vydávali ven prožívat životy podle svých zhýralých přáních. Valentýn je nevnímal, naučil se to již ve městě, ve kterém vyrůstal. Znechucené a pohoršené pohledy, vlastně ho tak trochu těšily. Byl rád, že se od všech těch obyčejných nudných lidí něčím liší.
"Za jak dlouho tam budem?" zeptal se George trochu vrnivě, nadržeností a také mrazem. Svázané ruce mu nedovolovaly mít zapnutou bundu, Valentýn ho nebyl ochotný rozvázat ani na chvíli. Tohle zase byla zkouška pro něho.
"Je to hned za rohem, možná za dvěma, nebuď netrpělivý."
Už cestou ve výtahu si ho vysvlékal a touhou se ho nemohl nabažit. George chutnal po sladkém oříškovém likéru, byl chtivý, nebojácný, připraven akorát tak na hraní. Kdyby se nezastavovali v jedenáctém patře, vzal by si ho okamžitě uvnitř kabinky. Téměř nahého si ho táhl přes chodbu, odemykal nedočkavě.
Nestihl ani dveře zavřít, slyšel to hned. Jako by mu osud nepřál ten jediný den oslav, a ano, nesnášel své narozeniny, a mohl to čekat, jelikož se něco podobného stávalo skoro každý rok. Den nepřízně. Den pln zloby a nenarozeného štěstí. Den lásky, jak vtipné, den svatého Valentýna. Proklatý zbytečný den, toho čtrnáctého února.
Valentýnovi se sevřelo srdce, byla to chladná ruka, která ho drtivě mačkala ve své dlani. Zanechal tam Nicka a Christiana a cokoliv, čemu se tam spolu tak hlasitě a s vášní oddávali. Zavřel dveře a přitáhl si rudovlasého zpět k výtahu.
"Co se děje? - Valentýne? Někdo tam byl?"
 


Komentáře

1 Zuzana | 26. června 2012 v 19:45 | Reagovat

Valentýn je asi najzvláštnejšia osoba z celého Rums. Striedavo ho milujem a neznášam. Dojíma ma jeho stálosť v citoch k Adrianovi a Nickovi a zároveň mi ho je ľúto, že túži práve po tých, ktorých nemôže mať. Je to jeho osobnosťou, že chce len to čo nemá, alebo je to jeho zlý nevďačný osud? Keď Adriana chvíľu mal, tak ho dokázal opustiť bez jediného slovíčka :/ Tak ako je to s tým očarujúcim chlapcom, ktorý vonia po čerešniach...
A ani na tie jeho hnusné narodeniny nemal žiadne šťastie a dokonca ani ten obyčajný živočíšny sex.
Veľmi sa mi páčila myšlienka: „...  Navíc byl přesvědčený, že se neměl narodit, a tento den mu tu myšlenku akorát připomínal.“ Hm... asi je viac ľudí, ktorí tento pocit zdieľajú. Je to pravdivo-desivé.
Z tejto kapitoly mám zmiešané pocity. Je mi ľúto ako Nick odmietol Valentýna, ale kvôli Christianovi som z toho šťastná. Je mi ľúto, že Val nemá Adriana, ale ten je presne tam kde patrí a z toho mám obrovskú radosť. A teším sa, že Symeon sa pravdepodobne trápi, ale je mi ho aj ľúto :D
A čo Chris s Nickom a ich výlet? Bol? Alebo ešte bude?
Černá Velekněžko, u Teba je to príšerne zložité vyznať sa v tom čo cítim. Aj preto milujem Tvoje príbehy.
Ďakujem za kapitolu.

2 Nyce-oH | 27. června 2012 v 22:41 | Reagovat

Jsem tak ráda, že ti čas opět dovolil psát. Tahle kapitola se mi moc líbila, ta scéna kdy Valentýn "nachytal" Symeona mě hodně zasáhla, nějak se mi i zjevila před očima, když sjem jí četla. A to, že Valentýnovi se Symeon líbí či ho přitahuje, ale z autority, kterou má k Esmeemu si ho ani nevezme do postele, to mě překvapilo a líbilo se mi to.
No nic jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál :)

3 kačka | 28. června 2012 v 13:00 | Reagovat

Páááni.. pro mě osobně, to byl snad nejlepší díl z celýho Rums i ŘP. Valentýn je neuvěřitelně komplikovaná, přitažlivá postava, která je zároveň někdy neuvěřitel na facku.. a ne jednu.
A navíc mám čím dál větší pocit, že ti všechny ty postavy každou chvilku vylezou z obrazovky, jak strašně skutečný jsou.
Já osobně bych ho ráda viděla s Effym nebo Kvidem, a nejvíc s Adrianem, ale jsem zároveň zvědavá, co na něj vymyslíš ty sama. Noo a hlavně doufám, že po tomto budou ty díly přibývat častěji, nebo nás máš na svědomí ;)

4 lekcionen | 2. července 2012 v 13:14 | Reagovat

Ahoj, chci ti jen říct, že tvoje povídky mají šťávu a já si jejich čtení moc užívám :) díky za rums a drsně krásný pohled na gay komunitu.
přiznám se, že pedchůdce rums jsem nečetla, nevím tedy, co se s postavami dělo předtím (jestli vůbec něco). valentýn je pro mě proto úplně nová postava, a zatím mě nijak nezasáhla (tedy kromě toho, že se mi nelíbí jaký má vztah s nickem). každopádně bych si vedlě něj dokázala představit spíše někoho úplně nového, jiného a neokoukaného, než lidi co už se v příběhu vyskytli a které známe z předešlých kapitol.
neber to prosím ode mě jako nějakou buzeraci a postrk k tomu, jak dál příběh psát. já budu ráda, za jakoukoli další kapitolu, protože vím, že bude originální a něčím mě v ní překvapíš.

5 Laura Wiridita | E-mail | 8. července 2012 v 15:06 | Reagovat

Pro mě prostě zatím zůstávají jako nejoblíbenější postavy Valentýn a Esmee. Mám pro ně pro oba jisté zvrácené pochopení.
Nešli by k sobě jako pár? Tady u toho baru se mi ta představa začala fakt líbit. Byla by to skvělá hořkoslaská ironie osudu, když si vybavím reakce Symeona... :)
A zajímá mě Adrian. Už jen proto, že toto jméno patří i mé postavě a vůbec - týká se Valentýna a tak mě zajímá ve všem.

6 Zuzana | 8. července 2012 v 18:51 | Reagovat

[5]:Adrian Star si už svoje šťastie našiel, čítala si Řekni proč? - http://awriter.blog.cz/1207/pribehy. To je o ňom. Myslím, že do Rums sa už nikdy nevráti-dúfam.

7 Laura Wiridita | E-mail | 8. července 2012 v 20:44 | Reagovat

Teď jsem přečetla pár dílǔ - - - takže Valentýn je zamilovaný do Draca Malfoye? <3 :D:D

8 Zuzana | 9. července 2012 v 0:54 | Reagovat

[7]:No... ale napriek tomu, že spolu boli a milovali sa asi zamilovaný celkom bezvýhradne nebol, skôr miluje Nicka, svojím spôsobom. Alebo len chce vždy práve to čo nemá? To vie asi len on sám, prípadne autorka :) Adriana dokázal opustiť bez jediného slovíčka, bez vysvetlenia. Tak sa asi zamilovaný človek nespráva. Val je zvláštny, ako som už napísala niekedy ho nenávidím a inokedy milujem.

9 Černá Velekněžka | E-mail | 10. července 2012 v 20:01 | Reagovat

Děkuji mockrát za komentáře. :) Jen pro uklidnění, mám toho celkem slušně napsáno, pouze se čeká na schválení od beta čtenáře. ;)

10 Tea | 11. července 2012 v 15:18 | Reagovat

Kde se fláká beta? Šup šup....(prosím, vy mě ničíte)

11 Tea | 11. července 2012 v 21:28 | Reagovat

A ještě dotaz, z kama máš ty obrázky v novém článku? Jdou dokonalý, všechny...

12 Černá Velekněžka | E-mail | 12. července 2012 v 1:37 | Reagovat

Beta dokončuje školu, slibuje do týdne. :)

No přece ty potvory lovím za ocas a nutím je před kamerou panáčkovat za sladký! :DD Ale ne, beru to tak všude možně. Možná trochu nešikovně, jelikož si zdroj často zapomenu uložit. Především je nacházím ale na tumblr, tam se jich hemží hodně. :)

13 kačka | 18. července 2012 v 21:22 | Reagovat

ááá prosím o další díl, umírám tu už nedočkavostí na Valentýna! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama