II. Christian (6)

20. května 2012 v 21:00 | Velekněžka |  RUMS
Poslední Christianova část.
A kdo že bude příště? Jen se nechte překvapit... můžete i hádat. ;D
A ať se vám krásně čte! :)

16

"Celkem silně začínám uvažovat, že si nakonec lehnu na ten stůl sám. Nikdo není dost dobrý!" rozčiloval se Effy, zatímco zuřivě přeškrtával jména ve svém sešítku. Oslavu Valentýnových narozenin bral vážně. Všechno muselo být perfektní, tudíž i výběr chlapců, na kterých se měly servírovat plátky citrusů a sůl, považoval za důležitější než samotné slunce. Žádný z dosavadních kluků se mu nelíbil, ačkoliv to byl on, kdo je předtím v první řadě vybíral.

Christiana by to nemohlo zajímat méně. Seděl tu proto, že ho o to Effy požádal a on měl ve zvyku plnit přání ostatních. Na Valentýnovy narozeniny se těšil, nebyl to ale večírek samotný, kvůli němuž mu po celém těle naskakovala husí kůže. Oslava se měla konat v Rums a to znamenalo, že on a Nick budou mít celý byt sami pro sebe. Christian se na tenhle večer psychicky připravoval už nyní týden předem, plánoval toho totiž hodně.
Ta noc s Philipem mu vskutku pomohla, třebaže jinak, než si původně představoval. Dokázal to, to bylo důležité. Díky tomu, jak to bylo jednoduché, si ale uvědomil, že fyzický kontakt ho skutečně netížil. Měl strach pouze z toho, že se opět dostaví ty špatné pocity. Strach ze strachu. Pravdou ale bylo, že při hezkých dotecích se mu nevracely žádné vzpomínky, nikdy v nich necítil otisk nevlastního otce, nevadily mu a naopak je vyhledával. Internetové fórum ho naučilo, že má ohledně toho štěstí, jelikož spoustu obětí na sebe už nedokáže nechat sáhnout. Přesto v sobě něco míval, určitý podnět a temnotu. Byl to ten samý strach a zoufalství, pocit sklíčeného dítěte, že dělá, nebo se mu děje něco, co by nemělo. V tomhle mu těch několik nicotných minut s Philipem ukázalo pravdu. Dokázal si utřídit, co cítil a proč vlastně.
Tenkrát ho kdysi matka málem zabila, když se dozvěděla o tom, že s ním jeho nevlastní otec spí. Nezajímalo jí, že mu je dvanáct, má všude modřiny a zcela očividně nic není jeho chyba. Křičela a mlátila ho, dokud mu z úst a nosu netekla krev, protože jí ten nevděčnej parchant šuká s jejím mužem. Pak vytáhla ze šuplíku malou ruční zbraň a opilá na něj mířila, hysterická a labilní. Paradoxně to byl právě její muž, který Christiana zachránil. Odstrčil jí ruku stranou a kulka se trefila vedle Christianovy hlavy namísto přímo do ní. Chlapec utekl a už se nevrátil.
Philipovo sperma na jeho prstech mu připomnělo, jak snadné pro něj bylo se prodávat na ulici. Nenáviděl to a psychicky byl z toho na dně, ale nikdy to nebylo o fyzickém kontaktu. Byla to ta špína, pocit, že k ničemu jinému není dobrý. Duševně se týral minulostí, přehrával si ji v hlavě a přemýšlel, co udělal špatně. Kdyby pořádně tehdy zavřel dveře, třeba by je matka neviděla a on by měl domov a jídlo a rodiče... Stále byl ve své hlavě znásilňován, jelikož nic jiného neznal. A po té, když poznal Nicka, celé ho to mátlo, jejich vztah i Nick samotný. Neuměl se s tím vyrovnat, pořádně to pochopit. Byl tolik vystrašený z Nickových doteků, jelikož mu tolik připomínal otce. Ne snad vzhledem, i když by se tam jistě daly najít podobné znaky, ale tím, jak na něj Christian byl z jednoho dne na druhý docela odkázaný a závislý. Jonase potřeboval k životu, jelikož mu dával jídlo a střechu nad hlavou. Nick mu dal život a k tomu i překrásný svět, který kdyby ztratil, znamenalo by to pro něj smrt. Jakmile si tohle všechno uvědomil, byl schopný sám sobě říct, že se nic špatného neděje a že si tohle všechno zaslouží.
Ten instinktivní strach z jeho nitra zmizel. Když se měl Nicka dotýkat, byl klidný a uvolněný, třebaže se mu občas trochu třásly ruce. Už to nebylo jen suché vědění nebo předpoklad, ale jistota, že s Nickem bude v pořádku, a pokud se něco pokazí... o nic nejde. Vždy mohou přestat, zkusit to znovu. Christian měl navíc pocit, jako kdyby se zmizením těch pomyslných zdí vyvalila do jeho nitra vlna, zvláštně mokrá a plná emocí. Posledních pár dní ho ovládala touha zkusit všechno, dotýkat se Nicka pořád dokola. Stále po mírných krůčcích, ale tentokrát, ačkoliv byly malé, postupovaly rychle a oni jich ušli třeba i několik za den. Nick se na nic neptal, jen si vychutnával jeho blízkost, a Christian mu byl za to vděčný. Byl si totiž jistý, že kdyby Nick zavedl na jeho nenadálý psychický vývoj řeč, byť náznakem či mimoděk, býval by mu řekl všechno a to nechtěl. Nechtěl s ním mluvit o Philipovi.
"Přestaň se otáčet a ukaž zadek!" Effy nečekaně zařval vedle jeho ucha. Christian leknutím nadskočil.
Chlapec před nimi, který až do této chvíle poskakoval dokola jako balerínka, se zatvářil ublíženě, přesto se k nim obrátil zády a vystrčil na ně pozadí. Všichni chtěli být tím, z koho Valentýn bude celý večer olizovat sůl, proto byli ochotní ke všemu.
"Další!" zaúpěl Effy. Otočil se na Christiana, jako kdyby tohle byl nejtěžší úkol v jeho životě. S unavenýma zdrogovanýma očima. "Nechceš si tam lehnout ty? Valentýn mi říkal, že by přetáhl i tebe, kdyby na to došlo."
"Jdu za Nickem!" zareagoval pištivě. Seskočil ze stolu a okamžitě tak učinil. Snažil se na frontu nedočkavých kluků nedívat, oči mu k nim přesto lezly.

17

Snad ten večer padla na Rums zimní nálada. Možná nefungovalo topení nebo někdo zapomněl zavřít okno. Cestou na Christiana svítilo z oken pouliční světlo, únor byl pokryt tmou. Klub byl pořád ještě zavřený, všude vládlo ticho. Krátce na Nickovy dveře zaklepal. Mrazem nepočkal na vyzvání a vklouzl rychle dovnitř. Zavřel za sebou loktem. Ruce si držel překřížené na hrudi, taková mu byla zima.
"Nicolasi, pošlu ti sem odbory, netopíš!" zanaříkal a rychle si k němu přišel ohřát nos. Vlezl mu na klín, schoval si tvář pod krk. Vnímal jeho teplo, spokojeně dlouze dýchal.
Nick neodpověděl, jen si podle jeho těla přizbůsobil ruce, aby mohl na počítači psát dál. Mračil se, nemluvil. Ozýval se jen tlukot klávesnice. Na obrazovce byl rozepsán dlouhý email v jazyce, kterému Christian nerozuměl. Nechal ho pracovat. Zůstal k němu přitulený, moc se nehýbal a hlavně mlčel.
Vždy bral na jeho práci velké ohledy. Přál si ho mít blíž, ale chápal to a nikdy si kromě bezděčného kňourání skutečně nestěžoval. Nick byl v tom, co dělal, nepopsatelně a jedinečně dobrý. Za každých podmínek měl rozdělaných alespoň deset věcí najednou. Mluvil plynule sedmi jazyky a stále se učil nové. Obchodoval o statisíce a miliony na hraně zákona, s mafií i policií zároveň, politiky, bankéři a nejvyšší smetánkou obecně. V současné době měl pod ochranou kolem padesáti žen, mužů a dětí, a každý druhý víkend zachránil někomu dalšímu život. Když ho Christian viděl takhle při práci, celé tělo se mu naplňovalo obdivem, pýchou a láskou.
Jakmile Nick dopis odeslal, Christian pocítil nutkání své city nějak projevit. Natáhl se k jeho tváři jako dítě a krátce ho rty zatahal za ucho.
Nick zamručel, ustaraný výraz zmizel. Na tvář se mu vloudil úsměv. Sáhl mu pod tričko a objal ho. "Mně je ale horko," odvětil snad dobrých dvacet minut po té, co mu Christian teplotu vyčetl.
"Mně je zima, copak necítíš, jaká mi je zima? Jsem úplně studený, táhne mi na záda a asi umírám...- Nicku, nesměj se!"
A přitom si přál, aby nepřestal. Miloval jeho smích, možná protože byl tolik výjimečný. Díval se na něj, na jeho zvednuté koutky a jak se mu tvoří vrásky kolem očí. Držel jeho obličej v dlani a dotykem skutečně mohl cítit, jak se mu veselím mění celá tvář. Nezbývalo mu než se smát taky, zamilovaně a poblázněně. Nyní už by Christian nedokázal pochopit, jak mu kdy mohlo přijít rozumné dotýkat se kohokoliv jiného. Jak by mohlo být správné držet se od něj stranou. Možná jedině proto, aby ho to zase přivedlo zpátky k němu, do jeho náruče. To, jak tu na něm ležel, tulili se k sobě a spolu se smáli, by si už nedokázal odepřít. Ztratit Nicka, vzdát se ho... nikdy by to neuměl.
Začal ho líbat, dlaněmi si jeho tvář přitahoval k sobě. Sváděl, upřímně a docela jinak, než kdysi Philipa. Po jeho vzoru mu zajel rukama pod tričko, další z jeho dětinské kolekce, křiklavě žluté a ruský nápis. "Musíš mě zahřát," zamumlal mezi polibky strašně potichu, jelikož se stále styděl. Nick ho chytil za zadek a přitáhl si ho k sobě blíž, veškerou jeho stydlivost posunul stranou. Christian vzrušeně vydechl. Nechal ho, ať ho líbá na krk a pod uchem, slastně se zavřenýma očima nahlas vzdychal. Hořel ve tvářích a v útrobách, srdce mu divoce tlouklo.
Zvuk otevíraných dveří slyšel jen vzdáleně. Pokračoval by dál, jeho ruce se natahovaly po žlutém tričku a chystaly se ho sundat, ale Nick ho zarazil.
"Ty to snad děláš schválně," zavrčel a stahoval si vyhrnuté triko dolů.
Christian rozrušeně zamžoural ke dveřím, chvíli mu trvalo, než dokázal řádně zaostřit. Nestál tam Valentýn, který se v jejich ložnici velice rád často objevoval. Byl to Kvido. Zrzavý vysoký kluk v pomuchlaném obleku a s vyhrnutými rukávy. Nickův syn. V jedné ruce držel mobil, od něho mu do ucha vedlo sluchátko. Byl naštvaný a znechucený, jelikož Christiana nesnášel, což také chlapci dával při každé vhodné i nevhodné situaci najevo. Stejně jako Valentýn je Kvido v podobných polohách nacházel až nepřirozeně často, na rozdíl ovšem od ďábelského blonďáka se mu přitom na obličeji nikdy neusazoval spokojený výraz provokatéra.
"Klepal jsem!" odsekl a trhl hlavou, aby se mu vlasy dostaly pryč z očí.
Christian hořel hanbou a doznívajícím vzrušením. Pokud by se jednalo o někoho jiného, jistě by se zvedl a utekl. Ale byl to Kvido a jemu tu radost udělat nechtěl. Kvido byl zlý a protivný, dělal mu samé naschvály, navážel se do něj a na chodbách do něj strkal. Byl docela jiný než Lucy, Nickova nevlastní dcera, s kterou si Christian rozuměl a měl ji rád. Nechtěl před ním ustupovat, také ho nesnášel. Nedokázal se na něj ani přestat dívat. Hluboko uvnitř z něho cítil zase ten odporný pohled dvou černých namalovaných očí, které toho příliš viděly. Nejraději by je rozbil, utrhl hlavu a hodil do koše k pozvracenému hadru a plesnivému ovoci, tam kam patřila. Jeho místu něco podobného však nepříslušelo a on měl strach, že pokud se na Kvida přestane dívat, stane se více zranitelný.
Kvido mu pohled zarytě neoplatil, přestože se dalo poznat, že si jeho přítomnost až nepříjemně uvědomuje. Začal mluvit o nějakém ledňáčkovi a zjevně důležitém telefonním hovoru. Christian vůbec nechápal, o čem spolu mluví. Cítil nutkání se zvednout a odejít, přesto po celou dobu zůstal na Nickově klíně sedět a sotva se pohnul, dokud se Kvido konečně neotočil a nezavřel za sebou dveře.
Nick se rozhodl jít s Christianem brzy domů. Dlouze na baru připomínal Lucy co a jak, přestože stejně jako Kvido znala klub do nejmenších detailů a sama se o něj už nespočetněkrát starala. Christian ho držel za ruku a rozhlížel se po návštěvnících. Připadal si výjimečný, že tu s ním mohl takhle stát, jelikož většina věděla, kdo Nick je, neustále ho někdo zdravil a uctivě ho zvali na pití. Lidé se na Christiana dívali víc závistivě, nepřejícně a obdivně, než kdyby se držel samotného Valentýna. Možná to ale bylo tím, že Valentýn stál vedle něho a důvěrně ho tahal za přívěsek píšťalky. Jakmile je totiž zahlédl, musel jít okamžitě za nimi. Christian byl obklopen hned dvěma žádanými rumskými ikonami. Možná že přece jen byl důležitý... nebo měl děsivé štěstí.

18

Bylo půl třetí ráno a pánvička prskala. Někteří by mohli namítat, že je příliš pozdě na večeři, ale Christian někoho podobného neznal. Nick se učebnicovému dospělému podopal akorát ve svém workoholismu a přísnému pravidlu o kouření. Například často jedl čokoládu v posteli, oblékal si směšná trička a chodil s šestnáctiletým klukem. Pokud by si někdo stěžoval na noční vaření, nebyl by to on.
U nich v domácnosti obstarával jídlo Christian. Vyžíval se v tom a bavilo ho to, obzvláště u pečení dokázal využít veškerou svou energii. Kuchyni proto bral jako své vlastní teritorium, kde se cítil bezpečně a nejlépe. Získával tam možnost být sám sebou a naplno projevit svou kreativitu. Nějraději měl chvíle, kdy tam seděl sám nebo s Nickem, pil sladké kakao a jedl jídlo, které sám uvařil. Díval se přitom z okna na obzor Londýna a projevy počasí, ať sluníčka nebo sněžení, možná i neúspěšně luštil křížovky.
Byl to Nick, kdo navrhl, aby si něco koupili v pizzerii u nich v ulici, kde znal majitele, dostával velké slevy a dělali nejlepší pizzu ve městě. Christian měl doma ovšem koupené drahé maso a rozhodl, že jim udělá večeři sám. Valentýnovi, který s nimi musel jít za každou cenu domů, na tom nezáleželo, jíst nikdy nepotřeboval.
Christian nakonec trávil v kuchyni nejméně hodinu. Nahlas si zpíval a dělal tak radost sousedům. Své dílo servíroval s orestovanou cibulkou nahoře a polibkem na čelo. Nick se usmíval a nespouštěl z něho oči, oba spokojení. Vypadalo to, že se chystá něco říct, snad poděkovat, ale do toho vešel Valentýn, sebral mu z talíře jednu růžičkovou kapustu a rovnou si ji strčil do úst.
"Kde mám já?" zeptal se neurvale s plnou pusou, půvabně dosedl na Christianovo místo a natáhl se pro druhý kousek zeleniny. Nick ho přes ruku plácl.
"Máš zač," zdůraznil Christian, zatímco před něj pokládal přichystaný talíř se spoustou zeleniny a bez brambor, tak jak to měl rád. Uskočil Valentýnovým štípavým prstům a začal se smát.

19

Kolem pasu se mu zezadu obmotaly cizí ruce. Christian se lekl, nenadskočil jen z podvědomého strachu o nádobí. Strnulost se z něho rozplynula, jakmile si uvědomil, že je to Nick. Přestože stále cítil, jak mu srdce tluče až k hrudnímu koši.
"Mohl jsi to nechat až na ráno," zamumlal mu do ucha.
"Nemám rád nepořádek," odvětil, ačkoliv to od něj Nick musel slyšet alespoň tisíckrát. Vlastnili myčku, ale drahé hrnce by jí nikdy nesvěřil. Navíc ho uklízení uklidňovalo.
"Myslel jsem," zašeptal Nick stále líně, "že by nám mohlo prospět odjet si někam na víkend. Tedy do přístavu na loď, nikam bychom nepluli, ale byli bychom sami. Naprosto bez práce - a měli bychom klid. Už jsem všechno naplánoval, jeli bychom za dva týdny. Nechal bych podnik na starosti Kvidovi, myslím, že ty tři dny zvládne, není úplně neschopný... Tak co říkáš?"
Sám cítil, jak se mu rozšiřují oči radostí. Miloval jejich plavby na lodi, výlety do Sound and Sea, výhled na moře a mořské jídlo. Zavýskal a tentokrát hrnec s hlasitým rachotem upustil. Od sousedů začal štěkat pes. Skočil Nickovi kolem krku.
"Určitě!"
 


Komentáře

1 Zuzana | 20. května 2012 v 22:52 | Reagovat

Na rade je Valentýn, nie? Keďže oslavuje narodeniny... Alebo Quido? Keď sa tu tak zrazu objavil? A bude tri dni viesť podnik? Alebo asi najskôr Nick, keď sme sa ešte nedočítali ako skončí Christianov plánovaný experiment vyskúšať si svoje prvé milovanie. Pretože zatiaľ zažil iba sex.
"Strach zo strachu"... Veľmi sa mi to spojenie páči. Vystihuje mnoho strachov, ktoré sa nám - alebo mne - zdajú neprekonateľné...
Strašne sa teším na pokračovanie, nech je o hocikom. Ale najviac som teraz zvedavá ako dopadne výlet Nicka s Chrisom.
Musím sa opakovať a dokola písať ako milujem túto poviedku a ako nádherne píšeš. - Ďakujem.

2 Černá Velekněžka | E-mail | 20. května 2012 v 23:17 | Reagovat

Děkuju já, rozhodně! :)

3 Nyce-oH | 21. května 2012 v 17:50 | Reagovat

Konečně jsem měla čas se znovu začíst... omlouvám se, že už nekomentuji ke každému dílu...
Mě by se líbilo, kdyby byl na řadě Nick... ale myslím si, že si na něj budu muset ještě chvíli počkat, když už :) Po Effyho uváze, by mě vážně zajímalo, jak vypadala Valentýnova oslava a jakým pohledem se na ty kluky, kteří sloužily na místo tácku, musel koukat Symeon... a jestli se náhodou nějakým sletem situací nestal jedním z nich... protože to by se mi asi hodně zamlouvalo... Symeona s posledními díly mám čím dál tím raději, i když dělá, co dělá... v jeho přímích řečí se mi moc líbil.

4 Tea | E-mail | 26. května 2012 v 22:59 | Reagovat

Tak tohle mě vážně baví =)
A ať je to kdo chce, hlavně aby už byl...

5 cihlinka | 27. května 2012 v 21:28 | Reagovat

Tak nakonec si mě Christian získal... Pořád mi přijde trochu otravný, ale aspoň roztomile. Pořád teda trochu nechápu jeho vztah s Nickem, přijde mi tak nějak mimo: )
Je to každopádně zajímavá povídka, dobře napsaná.
Nejvíc by mě asi zajímal Esmee: )

6 Laura Wiridita | E-mail | 4. června 2012 v 0:03 | Reagovat

Já nenapsala komentář? Jak se to mohlo stát?!

Samozřejmě úžasné! Fakt skvělé. Mám ráda tvůj styl. A netrpělivě čekám na další díly.

7 Zuzana | 10. června 2012 v 15:31 | Reagovat

Chýbajú mi Tvoje písmenká Mystická Velekněžko.
Dočítala som Řekni proč - znovu už neviem po koľký krát. Čítala som vedome pomaličky aby mi vydržala tá čarovná atmosféra čo najdlhšie, ale dnes som dočítala a moja duša prahne po pokračovaní...

8 Černá Velekněžka | E-mail | 10. června 2012 v 23:22 | Reagovat

[7]: Ona je v tom samozřejmě škola, ale ten mizera sebou také celkem škubá a nenechá se. Nevím, co s ním je, musím si ho nějak podplatit.
Tímhle měsícem si nejsem teda jistá, ale jakmile budou prázdniny, tak vám sem ty části budu házet třeba dvakrát týdně. :)

9 Zuzana | 11. června 2012 v 0:07 | Reagovat

Ďakujem za odpoveď :) škola - tak držím palce aby všetko dopadlo ako má a rada počkám. Na Teba sa čakať oplatí.
(Možno by mu ako úplatok poslúžili karamelky? Alebo slané praclíky v čokoláde :D)

10 Černá Velekněžka | E-mail | 11. června 2012 v 4:32 | Reagovat

Ha, karamelky, o nich jsem zrovna psala! :D To spíš ty precle, no, nebo něco hořkého.

11 kačka | 24. června 2012 v 15:36 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat dalšího dílu... a přibude Valentýnův nebo Effyho pohled :)

12 Tea | 26. června 2012 v 12:11 | Reagovat

Preboha ať už jsou prázdniny. Chodím to sem kontrolovat několikrát denně a ty mě tak mučíš ......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama