II. Christian (5)

12. května 2012 v 15:27 | Velekněžka |  RUMS
Předposlední Christianova část. Jak jsem slíbila, přidána o něco dřív. Tak si teda hezky počtěte. :)


11

Symeon měl obuv nesmírných rozměrů v pravém punkovém stylu. Přestože byl nejchladnější den v týdnu, měl v ní zastrčené úzké džíny a na pažích mu visely rukávy obrovské mikiny. Velká čepice jeho minimalistický vzhled podtrhovala, ta samá čepice, kterou na sobě měl Valentýn, když ho Christian viděl poprvé. Symeon se vždy oblékal velice zvláštně, vlastnil osobitý styl a konvence ho nezajímali, lidé se za jeho výběrem oblečení často otáčeli. Christian nikoho podobného neznal, snad jedině Valentýna, který se od ostatních lišil v každém ohledu.
Symeon vešel dovnitř suverénně bez vyzvání, kmitl očima k Valentýnovi a hlasitě ho pozdravil. Valentýn zamručel, mezi prsty svíral nový pohled a mračil se. Z místnosti hned odešel.


"Ani se nemusíš zouvat, půjdeme hned na balkon," upozornil ho Christian, zatímco se sám soukal do zimní bundy. "Nechci, aby nás slyšel," dodal, jakmile se za nimi zavřely dveře. Měl Valentýna rád a věřil mu, nikdy se mu ovšem s ničím nesvěřoval. Nejen že by se pravděpodobně velmi brzy všechno dozvěděl Effy, tudíž i Lalabell a od ní nakonec docela všichni z jejich malého okruhu přátel, ale především nechtěl před Valentýnem odhalovat své pochyby a slabosti, působit jako slaboch.
Symeon si hrál se zapalovačem, cigareta se mu v ústech objevila jako zázrakem. "Co je tak důležitého?" Na posledním slově byl jeho polský původ znát nejvíce, vyslovil ho špatně. Christian měl jeho přízvuk rád, stejně jako ten Valentýnův. Dávalo mu to pocit, jako kdyby tak mohl nahlédnout do jiného světa.
Pokrčil rameny, nechtěl lhát. Vyklopit to takhle najednou pro něj bylo těžké, stále si byl také jistý, že mu neřekne nic, co by nebylo nutné. Potřeboval poradit a ujistit se.
"Mám schůzku s Philipem. V pátek, na celý víkend."
Symeon zakoulel očima. "Říkáš to, jako kdyby z toho mělo něco plynout. Co s ním vůbec budeš dělat - celý víkend?"
"Hrát šachy a dívat se na seriály a opékat jablka u krbu a... já jen, doufám, že... že budeme něco dělat," kníkl, a jakmile se jejich oči střetly, výmluvně pohledem uhnul. Styděl se.
"No teda!" Symeon si všechno domyslel, hloupý nebyl. "Jak to že tak najednou - a Nick ti to dovolí? - a počkej - vy už jste - já vůbec nic nechápu!"
"Nic chápat nemusíš!" ujistil ho, díval se do země a kopal špičkou boty do stěny. "Jen jsem se... chtěl jsem vědět, jestlis to myslel vážně... to o tom, že... no, jak jsi říkal, že mně... chce. - Nechci tam pak vypadat jako blázen!"
"Jasně, že tě chce, to jak na tebe kouká a sahá a vůbec -- strašně mu z tebe stál. Sotva jsem se ho musel dotknout, hned se udělal," šklebil se pobaveně.
Christian se ve svých rozpacích topil, nerad o sexu mluvil takhle otevřeně. Přesto mu to jistým způsobem lichotilo, stejně jako když od klientů dostával šperky nebo drahé oblečení. Nepůsobilo to tolik neuvěřitelně a bolestivě jako u Nicka, nezávisel na tom jeho život.
Z toho důvodu se rozhodl k tomuhle, proto se chystal k tomu, k čemu se chystal. Dávalo mu dokonalý smysl a myslel si, že je to takhle správné. Chlapec z internetového fóra měl ve všem pravdu. Potřeboval se svých zábran zbavit s někým, s kým by neměl strach se při případném fiasku okamžitě rozloučit. Stačil by přece příliš prudký pohyb, bolestivé stisknutí ruky, špatné slovo... a už by se nedokázal vrátit zpátky, překonat to znovu. Veškerá snaha s daným člověkem by byla navždy zničená, už by nedokázal věřit, ať by chtěl sebevíc. Napoprvé potřeboval absolutní jistotu, že o nic vážného nejde, že se to může pokazit. S Nickem by to byla ošklivá ruleta, šlo by tam daleko o víc než o zkažený večer a zpřetrhanou náhodnou známost. Nick pro něj znamenal celý život, nechtěl ho ztratit. Nemohl.
"A seš si tím jistej?" zeptal se Symeon po chvíli.
"Nejsem, ale tak nějak..." pokrčil rameny, povzdechl si. Z pouhé myšlenky na to se mu dělalo slabo, samozřejmě, že si ničím jistý nebyl. Bylo to ale nutkání a touha být konečně silný. Zvládnout to, nenechat se ovládat špatnými pocity. Protože to chtěl. Byl to ten samý vtíravý pocit, ale tentokrát po něm nechtěl, aby utekl a schoval se, přehnaně se bránil a měl strach. Ten nepříjemný pocit mu říkal, že se o to konečně musí alespoň pokusit, že by měl začít bojovat.
"Musím," dořekl a otřásl se chladem.

12

Měl Philipa rád. Byl to pán z vyšší společnosti a především gentleman. Bylo příjemné, že o něj někdo chtěl pečovat, namlouvat si ho a stále se mu dvořit. Schůzky s ním vždy měli nádech starých filmů a romantiky, plny zdvořilostí a milých pozorností. Bylo příjemné s ním být, obzvlášť jelikož nikdy nemusel nic dělat, naopak se veškerá přání plnila jemu a vždy záleželo pouze na jeho pohodlí. Pro něj to byl vysněný klient, a také koneckonců jeho oblíbený, přestože věděl, že se plno rumským společníkům podobní Philipovi protivili. Například Symeonovi, ačkoliv mu... - no přece to. Valentýn takovými téměř až pohrdal, vysmíval se jim a ukazoval na ně prostředníky. Měl rád nebezpečí, mafiány a chudé taťky od rodin, které si mohl omotat kolem prstu. Nick obvykle tyhle zákazníky považoval za šťastnou kartu, jelikož platili hříšné peníze a nic nechtěli, zpravidla s nimi ani nebývali problémy. Žárlil ovšem na Christianovy klienty a dvakrát tolik na Philipa, který se podle jeho slov dívá na tebe až moc, také tě zbytečně moc přeplácí a hlavně - ty se na něj až přespříliš těšíš.
S Nickem o jeho třídenní zakázce nemluvili. Christian byl rád, že nemusel vidět jeho tvář, když za něj od Philipa přebíral peníze. Vždy přemýšlel nad tím, jaké to pro něho musí být. Brát obálku s tučnou sumou a vědět, že tím zaprodává svého přítele. On sám by toho schopný nebyl, dostávat zaplaceno za to, že si od něj na chvíli vypůjčí Nicka. Nikdy by to nesnesl. Nick ho ovšem nepožádal, aby s tím přestal, a on věděl, že ani nikdy nepožádá. Koneckonců to byla obyčejná práce, stejně tak by mohl žárlit na jeho zákazníky, i kdyby pracoval v obchodě. Christian s tím přestat ani nechtěl, jelikož popravdě - co lepšího ho mohlo potkat? Vydělával si peníze tím, že byl středem pozornosti a dostával plno maličkostí. Kdyby měl možnost být s Nickem více času, nechtěl by to. Nick by mu stačil, vždycky mu stačil, když byli sami spolu. Nechtěl nikoho jiného, nechtěl nic jiného, jen jeho náruč, teplo vycházející mu z paží a tichá slova. Jenže oni spolu nebyli. Christian byl sám. A aby nezešílel ze všech těch svých špatných pocitů, potřeboval cítit tu náklonnost, slyšet lichotky a radovat se nad malými dárky od cizích lidí.
Nick se o tom nezmínil slovem dokonce ani v den, kdy Christian za Philipem odjížděl. Jistým způsobem ho to ranilo. Když nastal čas odejít, sám se za ním přišoural. Nick stál v kuchyni a připravoval si jídlo. Dlouho spolu nemluvili, sotva se toho druhého dotkli. Bylo to poprvé po několika týdnech, co se mu takhle podbízel. Chyběl mu, ačkoliv ten čas o samotě potřeboval a byl si jistý, že ho využil správně. Nyní se k němu chtěl přitisknout, potřeboval od něj načerpat sílu. Všechno to dělal pro něj.
Stačilo, aby se k němu jen postavil, obtočil kolem něho ruce. Nick celý zjihl, odložil nůž a přivinul si ho k sobě. Otřel o něj tvář, políbil ho, dýchal zhluboka.
"Dávej pozor a napiš mi aspoň pětkrát denně, nebo šestkrát, sedmkrát bude nejlepší, anebo mi zavolej," dostal ze sebe na jeden nádech. Jakoby to v sobě držel dlouho. Slova, která mu chtěl říct celý týden.
"Nemusíš mít o mě strach, už nejsem dítě," pronesl žertem, jelikož dítětem byl a oba to věděli. Cítil se spokojeně. Jen na chvíli nervozita a stres zmizely. Byl jen Nick. Vdechoval jeho vůni, na rty se mu loudil úsměv. "Ale zavolat ti můžu," zamumlal a opět ho políbil, prsty mu přejel po krátkých vlasech. Rozcuchal ho tak, jak to jen bylo možné. Zatahal ho za jeho hloupé triko s přeškrtnutým sobem a odtáhl se pryč.

13

Philip na něj čekal na soukromém parkovišti Rums. Přivítal ho s úsměvem a slunečními brýlemi na čele hlavy, opíral se přitom o své auto. Sám uložil jeho zavazadla do kufru a otevřel mu dveře. Neměl na sobě oblek, ani nic podobného, jen obyčejné triko a džíny. Christian ho tak vždy viděl nejraději, bylo to jiné a tak nějak důvěrné.
"Tak jak se máš?" Upravoval si brýle v zrcátku a krčil zvláštně nos.
S podobným výrazem a v neformálním oblečení najednou působil mladší o dobrých deset let. Christian hádal, že je jen o pár let starší než Nick, o jeho skutečném věku neměl ale tušení. Nevěděl o něm téměř nic, mluvili spolu akorát o umění a nezávazných tématech. Nevěděl nic o jeho zaměstnání, o místu, kde bydlí, jestli má rodinu nebo bydlí sám. Jediný kousek, který mu kdy Philip ukázal ze svého soukromého života, byla právě letní chata ve Walesu, kam ho během podzimu často zval. Christian si mohl jedině domýšlet, že má vysokoškolské vzdělání, pracuje na vysoké pozici, je bohatý a pravděpodobně svobodný.
Nečekal na jeho odpověď, usmál se na něj a položil mu do klína zabalenou bonboniéru. Christian nápisu na ni nerozuměl, poděkoval a krabici rozdělal. Bez váhání si strčil jednu čokoládovou drobnost do úst. Na jazyku se mu rozlila pálivá chuť chilli. Rozkašlal se.
"Je to moc dobré," vytlačil ze sebe po chvíli. Nelhal. Slzely mu oči a měl pocit, že snad umře, ale lepší čokoládu nikdy ještě nejedl.
"Dovezl jsem ji z Ruska, vytvořili ji tam prý ze samého pekla - tedy tak to tam říkají oni. Je tedy dobrá, říkáš? Ještě jsem ji nejedl, nevěděl jsem, jestli ti bude chutnat, tak jsem vzal ještě nějaké jiné sladké a pak taky kyselé ovoce - máš ho přece nejraději, říkal jsi mi to, nemýlím se?" ptal se a palcem ukazoval za sebe, kde na zadním sedadle ležely plátěné tašky.
Christian pokýval hlavou na souhlas. Pálilo ho celé tělo, nejenom jazyk. Kdyby se mu i točila hlava, řekl by, že je to horší než vodka. Nedokázal pít a vodka mu přišla jako největší svinstvo, vždy po ní zvracel a byl příliš upřímný. Čokoláda s pálivou náplní mu ale chutnala.
"Takže ty jsi ještě neochutnal?" Náhodně sáhl po jednom kulatém bonbonu a bez dalšího slova mu ho přiložil k ústům.
Philip se na něj podíval, rychle uhnul očima zpátky. Čokoládu od něj přijal, olízl mu přitom mimoděk bříška prstů. Zakoulel očima, těžce po chvíli polknul. Zamručel jako starý kocour, až se Christian musel usmát.
"Dobrý, je to dobrý. Ale raději si to nech zbytek pro sebe."
Christian ho o něco později během dlouhé chvíle přiměl, aby si s ním zahrál různé slovní hry. Během druhé půlhodiny voněli oba po pomerančích a na rtech se jim rozplýval smích. V autě strávili několik dlouhých hodin, než konečně dorazili do Walesu. Silně tam sněžilo.
"Doufám, že nás to tu přes víkend neuvězní," projevil svou obavu Philip.
Jednalo se o hezký malý rodinný dům, vlastně to chata jako taková nebyla. Jednalo se o letní rekreační oblast, kam v téhle době nikdo nejezdil. Zatímco se Philip pokoušel pobrat veškeré tašky a kufry naráz, Christian na sebe nahazoval veškeré jejich oblečení.
Rozverně cestou k domu vytvořil několik sněhových koulí, a jakmile Philip odložil zavazadla před práh, aby odemkl, Christian se mu trefil do ramene a levé hýždě. Hýkavě se rozesmál, cítil se natolik spokojeně, že Philipa nechal, aby ho popadl do náruče a hodil do kupy sněhu. Mrzlo, a přesto se nedokázal přestat smát, strhl ho k sobě a nedospěle ho ve sněhu vyválel.
Když se konečně dostali dovnitř, Philip měl modré rty a byl promrzlý, pod kabátem měl jen triko, svůj svetr mu půjčil. Christian se cítil trochu provinile, ani si po jeho vzoru neoklepal boty a přitáhl si ho hned pro krátký polibek. Philip se usmíval, pouštěl ho od sebe pomalu.
Zatímco jim odnesl věci do ložnice, Christian se prohlížel v zrcadle. Sníh se mu třpytil v zrzavých vlasech, tváře měl rudé. Byl po dlouhé jízdě unavený a taky tak vypadal. Navečeřeli se a šli brzy spát. Do stejné postele, pod jednu přikrývku, každý na své straně postele.

14

Únorové počasí si s nimi hrálo. Ráno měl Christian i přes dvě péřové přikrývky studené nohy, byla mu zima a odmítal vylézt z postele. Sněžit nepřestalo ani přes noc, bílá peřina jim dosahovala k oknům.
Pokaždé, když se probudil vedle někoho jiného, než Nicka, měl silný pocit osamění. Vidět vedle sebe sedět Philipa, který si s brýlemi na nose četl a pil kávu, pro něj bylo cizí a nepříjemné. Nechtěl by poslední týdny vrátit zpátky, byl pyšný na cestu, kterou ušel, a byl si jistý, že udělal všechno správně. Přesto mu najednou bylo líto každého dne, kdy neležel hned vedle Nicka, v jeho náruči. Ta mu nyní chyběla, až to cítil v konečcích prstů a v pomalém tlukotu srdce. Cítil zvláštní bolavé chvění po celém těle, stažený žaludek. Stesk po těch chvílích. Dnes si to všechno uvědomoval víc než kdy jindy.
I tak byl ale v práci a tu on nikdy nebral na lehkou váhu. Neměl možnost na osobní pocity. Měl v sobě silně zakořeněnou potřebu být dokonalý, neudělat žádnou chybu, nemýlit se a odvádět své povinnosti na sto procent. Naučil se to už v dávných dobách, aby od rodičů nemusel přijít trest. Nemohl si dovolit být obyčejný člověk, trochu povolit, uvolnit se, přestat se usmívat. Ne teď, ne když za pravý opak dostával zaplaceno.
Proto se tedy usmál. Protáhl končetiny a roztomile si postěžoval, jaká je zima. Přehodil si přikrývku přes hlavu a přes tři peřiny se k Philipovi přitulil. Slyšel, jak mu něco říká, ale nerozuměl mu nic. Jeho plán, že se bude pod přikrývkami schovávat, se tím pádem rušil. Vystrčil hlavu ven, sladce zamrkal a požádal ho, ať to zopakuje.
Philip se na něj díval, s úsměvem a leskem v očích. Christian ho měl rád, ale v podobných chvílích si vždy nesmyslně uvědomoval, že je to pro něj stále jenom cizinec. Neměl tušení, co se mu právě honí hlavou.
"Říkal jsem dobré ráno a jestli si dáš k snídani máslové rohlíky s kafem," odložil knihu i brýle, zřejmě připravený se mu od té chvíle věnovat naplno celý den.
Christian souhlasně zamručel, vysoukal se napůl zpod peřin a přijal od něj talířek i hrnek s kafem, které prozatím byly nachystané na nočním stolku. Zeptal se, jestli nevadí, že nadrobí do postele, a Philip řekl, že nevadí. Také ho ujistil, že se počasí brzy zmírní a že by se do Londýna měli vrátit nejpozději v pondělí.
A pak jen ticho a občasné zašustění peřiny.

15

Vnímal Philipovu přítomnost velice intenzivně. Už nad jeho chováním nedokázal nepřemýšlet. Obvykle si chvíle s ním vychutnával, ta hezká slova, krásná místa, zajímavé umění. Nyní se dokázal soustředit pouze na Philipa samotného a na způsob, jakým se k němu choval. Na ty uhýbající pohledy a zírající oči, radost skrývající se ve zvednutých koutcích. Jemné nepatrné doteky na nesprávných místech. Sebevědomá milá slova.
Christian byl z toho zvláštně zmatený, jelikož nechápal, proč si to nedokázal uvědomit dřív. Symeon ho nazýval příliš hodným, Valentýn používal slovo naivní a Nick mu zase říkal, že je vytvořen z čirého zla, takže jeho tělo nedokáže další zlo už vnímat. Nikdy tomu nerozuměl. On sám o sobě si myslel, že je hloupý. Pořád byl jen ztracený v tom, co mu říkali ostatní. Nic nechápal a nic neuměl a byl dobrý akorát k tomu, aby byl hezký, když se trochu upravil.
Přesto veškerým Philipovým lichotkám věřil - nebo přinejmenším věřil tomu, že Philip si to o něm skutečně myslí. Hezká slova ho příjemně šimraly po těle, nutilo ho se usmívat a důvěřovat stále víc. Neuměl se tomu ubránit. Nenápadně ho pozoroval přes šachovou desku, sledoval jeho pohyby a reakce a čekal na to, až bude mluvit znovu.
Hráli dlouho šachy a dámu, povídali si o filmech a knihách. Později si nějaké filmy i pouštěli. Seděli přitom na Christianovo požádání u krbu, dům byl totiž velký a špatně se vytápěl. Byla mu zima i přes svetr a deku. Opékal si pořád něco v ohni, především sladké sušenky, máslové pečivo od snídaně a jeho oblíbené citrusy. Občas něco vnutil i Philipovi, přestože ten si trval na svém, že nemá hlad, ačkoliv celý den nejedl.
Během dne přestalo sněžit v rozumné míře. Philip po telefonu objednal místního pluhaře, což znamenalo, že dalšího dne odpoledne odjíždí. Večer přišel příliš brzy. Bylo to teď nebo nikdy, tak to Christian viděl.
Jakmile nastal čas jít spát, opět ho přepadl strach. Měl stažené hrdlo, nedokázal pořádně mluvit. Na otázky odpovídal kývnutím nebo pokrčením rameny. Nad vším zase začínal zbytečně moc přemýšlet. Ze sprchy zalezl rovnou pod peřiny, ačkoliv oproti předešlému večeru bylo v domě celkem teplo. Byl věřící. Potichu se modlil, zatímco čekal, až se Philip vrátí z koupelny.
Uklidnila ho až textová zpráva od Nicka, úsměvná a plná neohrabaně vyjádřené lásky. Tiskl si mobilní telefon k hrudi, pomalu dýchal. Usmíval se docela jinak, než se usmíval na Philipa nebo kohokoliv dalšího, a také cítil něco jiného, než by ho kdokoliv jiný mohl přimět cítit. Spokojenost a snad pokroucené štěstí, důvěra. Sám k sobě, k tomu, co se chystal udělat. I k Philipovi. Jelikož se nic špatného nestane - od prvního dne, kdy poznal Nicka, se mu nic špatného nestalo. A dobro existuje. A také láska a všechny ty správné důvody. Dělal to všechno pro něj.
Philip po svém návratu zhasnul a utíkal se schovat pod peřinu stejně rychle jako Christian.
Obklopila je tma a on měl pocit, jako kdyby mu stíny zastřely i mysl. Každý zvuk, pohyb i nádech citlivě vnímal, stejně tak dotek látky na svém těle, tlukot vlastního srdce. A přesto už nad ničím nepřemýšlel. Mysl se mu vyprázdnila, nezanechala ani vzdálený otisk předešlých pocitů. Jen klid.
Pohyboval se instinktivně. Schoval se pod peřinu a obratně přelezl pod tu Philipovu jako kočka. Cítil, jak se tělo pod ním napjalo. Posadil se mu na klín a narovnal se. Přikrývka mu sjela po zádech, odkryla jim tváře a horní poloviny těla. Vyčkal, dokud si jeho oči nepřivykly na tmu. Po chvíli ve stínech spatřil Philipovy oči, rozeznal v nich zmatenost a tiché očekávání.
Hluboce vydechl a opřel se dlaněmi o jeho hruď. Otřel se mu důrazně o rozkrok. Fascinovaně pozoroval, jak se Philipovi rozevírají ústa a vychází z nich vzdech. Podobný tomu, jaký slyšel tehdy v divadle. Jen tišší. Naklonil se k němu a políbil ho tak, jak se s ním předtím ještě nelíbal. S jazykem, krátce a vlhce. Když se od něj odtahoval, olíznul mu rty.
"Ježišikriste," zašeptal Philip a také se posadil, rychle a nedočkavě. Dotýkal se ho pomalu, na stehnech, hýždích, zádech. Opatrně, možná i nejistě. Líbal ho na krk a na bradu, na ústa si dovolil, až když mu to Christian sám nabídl.
Nepřestával se o jeho klín otírat. Tak jak to potřeboval, pozvolna a téměř až líně. Trpělivě čekal, a nemusel dlouho, dokud neucítil Philipovu erekci, jak mu přes jejich spodní prádla tlačí do pozadí. Nic nebylo v sázce a nic špatného se nestane.
Nevšímal si svého vlastního narůstajícího vzrušení, jak mu tělo přirozeně reagovalo na veškeré doteky. Tu noc na jeho potřeby nebylo místo. Nechtěl to, nepotřeboval to.
Ruka se mu trochu třásla, když mu zamířila po hrudi dolů. Philip si toho všímal stěží, plně zaujat odhaleným Christianovým krkem a klíční kostí. Přestal ho líbat až ve chvíli, kdy ho chlapcovy prsty sevřely.
Christian se nebál, ani mu nebylo špatně. Bylo to neobvykle cizí a neintimní, když mu po erekci přejel dlaní. Slyšel vzdech a tlukot jejich srdcí, ale necítil nic. Pouze živočišné fungování orgánů, vzrušení cizího muže. Neznamenalo to nic. Bylo to rychlé a snadné. Philip dosáhl svého díky několika rychlejším pohybům.
Slezl z něho. Kdyby kouřil nebo pil, určitě by si zapálil a hodil do sebe panáka. Sáhl po svém telefonu, tvář mu ozářilo slabé světlo. Napsal Nickovi, že ho miluje, jedině myšlenka na něj ho dokázala učinit okamžitě šťastným. Žádné drogy. V koupelně si po tmě umyl ruce a šel spát. Na Philipa se už nepodíval.
 


Komentáře

1 Zuzana | 12. května 2012 v 20:38 | Reagovat

Po prečítaní som istý čas - neviem ako dlho - zostala tupo pozerať na monitor, neschopná opísať čo cítim. Neviem pomenovať aký je to pocit. Nie je to vyslovene zlé ale určite nič dobré. Viem, že je to Christianova práca. Ale aj tak mi je Chrisa ľúto. Neverím, že by mu toto pomohlo prekonať strach zo sexu s Nickom. Myslím, že najlepšie by bolo, keby sa Nick dozvedel čo malého trápi a vzal by to do svojich rúk. Keby Nick vedel čo naočkoval Chrisovi do hlavinky Symeon, verím, že by vedel čo robiť, ako hlupáčika uistiť, že sa nemusí báť, že ho neopustí len preto, že s ním nespí... Je mi smutno. Ale nie boľavo.
Ďakujem za kapitolu. A budem sa tešiť na ďalšiu dávku ♥

2 Laura Wiridita | E-mail | 13. května 2012 v 16:13 | Reagovat

Líbí se mi jejich vztah. Christianův a Nicolasův. Příjde mi tak krásný a čistý, až už je téměř nereálný. Nebo alespoň Nicolas se jeví jako vysněný hrdina a zachrance zbloudilých štěňátek.
Je mi Christiana líto. Ptám se sama sebe, proč třeba nehledá odbornou pomoc. Posezení s psychologem by mu možná dokázela pomoci.
Christian je sladký svým chováním a připomíná mi člověka, kterého znám.
A to jeho jisté spojenectví s Valentýnem je... Skvělé.
Teším se na jeho poslední kapitolu a nemůžu se dočkat, o kom to bude příště. O kom to bude příště? :)

3 ada | 13. května 2012 v 18:14 | Reagovat

Nie nie je to dobré, ale chvala bohu skónčili len pri rukách (pre teraz).

4 Černá Velekněžka | E-mail | 16. května 2012 v 1:04 | Reagovat

On toho má Christian v hlavě daleko víc, mluvíme-li o myšlenkách. On nemyslí tak jednoduše jako Symeon, ani tak jednoduše necítí. Psychologovi by se nikdy nesvěřil. A nikdy by si nenechal nic naočkovat. Nebylo to Symeonem, jen ho dohnal vlastní strach. Pro mě tohle je dobré, jelikož vím, co to pro něj znamenalo, a jak to pokračuje dál. :)

A o kom že to příště bude? No...! :DD

5 Laura Wiridita | E-mail | 16. května 2012 v 19:39 | Reagovat

No co, zajímalo by mě to... Spíš si nad tím lámu pořád hlavu! :D

A když už, tak chci připsat, že se už nemůžu dočkat na další díl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama