II. Christian (3)

1. května 2012 v 12:46 | Velekněžka |  RUMS
Nemusíte mít strach, milí čtenáři. Temného dna jsme se povídkou už dotkli, teď to bude jedině lepší.
Hezké čtení, teď opravdu!

5

Christian klečel, těžce dýchal a natahoval ruce. Jeho hekání bylo slyšet i přes tři stěny do kuchyně, až se Valentýn vzdorně rozhodl, že to musí překazit. Vcházel do jejich ložnice bez zaklepání, s rukou na očích a se slovy: "Potřebuju na záchod!" Do místnosti přitom nahlížel skrz škvíru, kterou si utvořil mezi prsty.

Jaké to pro něho ale bylo zklamání, že Nick pouze ležel na posteli a četl knížku, zatímco se Christian neuspéšně pokoušel nacpat pod postel a vysát tam všechen prach. Vysavač byl zatím vypnutý, Nick měl na vypínači položenou nohu a čekal na rozkazy.
"Proč si nejdeš na svůj záchod?" Nick se na něj podíval zpoza svých brýlí, které využíval pouze a jedině na delší čtení. Nevěřil blonďákovi ani slovo, nikdy.
Valentýn našpulil pusu a popotáhl. "Došel mi toaleťák," vysvětlil a překročil Christiana, mířící do koupelny.
"Vždyť jsem ti tam dával nový včera!" ozvalo se zpod postele.
"Mám rýmu, musím do něčeho smrkat!" ohradil se Valentýn a práskl za sebou dveřmi.
Nick brzy musel odejít a Christian své snažení tedy vzdal. I přesto měl toho večera rozvernou náladu, chtěl si hrát a dělat blbosti, které kluci v jeho věku obvykle dělávají. Ačkoliv byli s Valentýnem sami doma a on většinou vařil pouze pro Nicka, rozhodl se místo obvyklého objednání donáškového jídla raději uvařit. Svou neobvykle spokojenou náladu uvolňoval u rozhazování bylinek, vybírání několika druhů sýra a krájení čerstvé zeleniny do nezvyklých obrazců. Nevšímal si Valentýnova bručení a vzteklého smrkání, které se ozývalo z vedlejší místnosti. Když se Christian vrátil do obývacího pokoje, cosi se ale zdálo uraženého na způsobu, jakým odhazoval své posmrkané kapesníky. Valentýn seděl na pohovce a prohlížel si štos několika pohledů. Christian si byl bůh ví proč jistý, že vyloženě špatnou náladu nemá, a rozhodl se tedy k němu přiblížit. Drtivou silou a mrštnou náhlostí, tak jak to umí pouze nezbedné malé děti či kočky.
Valentýn zasténal bolestí, jak na něj Christian zničehonic zuřivě skočil.
"Chci se mazlit, Valentýne!" ujistil ho divoce. Zahnízdil se mu v klíně, a jakmile mu chladný a bezcitný Belgičan uvolnil cestu tím, že zvedl ruku, obmotal ho pažemi a uvelebil si hlavu pod jeho krkem.
Valentýn si nevzrušeně prohlížel pohledy dál, stále si ho však na nohou přidržoval, aby nespadl. "Ty jedno žábě protivné, nemám tě rád!" zabručel ošklivě a přitom ho pohladil po vlasech jako to malé dítě.
Christian věděl, že musí být naštvaný, když takhle musel kvůli své nemoci zůstávat doma, přesto mu to nechtěl jen tak odpustit. Zatahal ho za tričko a donutil ho, aby se mu podíval do očí. Mračil se. "To není pravda, miluješ mě, přiznej se mi - nebuď zlý, Valentýne!"
Valentýn se usmál a odhodil ručně pomalované pohledy na stolek, zlé pocity z něho vymizely. "Ne, to ani ve snu. Zlobíš a provokuješ a vaříš příšerně - a Adrian mi o tobě píše samé ošklivé věci!"
Zmínka o Nickově bývalém milenci se Christiana dotkla. Adrian dříve v klubu pracoval, kamarádil se s Effym a Valentýnem, dokonce i s Kvidem, Nickovým synem, který Christiana nesnášel. Nick měl Adriana velice rád i dávno po tom, co spolu nechodili, byl jeden z jeho oblíbených. Christian si s ním ovšem nikdy nerozuměl.
"Pouze žárlí, že jsem s Nickem já a ne on," vyřkl nahlas to, co si dlouhou dobu odvážil jen myslet. Nyní když byl Adrian pryč a nehodlal se vrátit, už se nemusel bát, že by se k němu jeho slova donesla.
Valentýn se rozesmál. "Adrian žije ve šťastném vztahu. Nicka dávno nechce, ani nepotřebuje!"
"Ale je zlý, jako ty - vy všichni jste zlí a - no tak, přiznej se, že mě máš rád, a že vařím nejlépe ze všech na světě!" naléhal na něj a svým způsobem ho rozčilovalo, že se Valentýn čím dál více usmívá.
"Popravdě tohle docela hezky voní. Co to bude až to bude?"
"Zapečené těstoviny s různými druhy sýra!" pochlubil se natěšeně a více se k němu přimáčkl. Podobné vyznání lásky mu stačilo, už se naučil, že Valentýn to jinak neuměl. Svoji náklonnost projevoval jedině materiálně či fyzicky, ve slovech jako kdyby se ztrácel.
V jeho objetí mu bylo příjemně a bezpečně. Věděl, že Valentýn dokáže být sebezlejší, ale uchránil by ho a bojoval za něj, určitě. Nedokázal se však ubránit myšlenkám na Symeona a co všechno by dal, kdyby si s ním mohl vyměnit místo. Napadlo ho, jestli by neměl Valentýna požádat, aby na něj byl trochu milejší, ale okamžitě to zavrhnul. Věděl, že Valentýn je paličatý a bohémský, nedal se přesvědčit o ničem, nikdy nedělal, co se mu řeklo. Možná by byl následně na Symeona protivný jen proto, aby zvráceně dokázal svou svobodu a nezkrocenost. Takové naschvály on dělal pokaždé.
Christian se přesto Symeonovým citům nedivil, ačkoliv na něj byl nazlobený kvůli tomu, co udělal při onom večeru v divadle, stále mu ho bylo líto. Pamatoval si, jak byl Valentýnem sám okouzlený, když ho poprvé uviděl. Byl to docela jistě ten nejkrásnější člověk, jakého kdy osobně potkal. Připomínal mu chlapce z magazínů a televize. Způsob, jakým se vyjadřoval a oblékal, jeho zvláštní původ a přízvuk, všechno to jeho přirozenou nadřazenost jedině posilňovalo. Zbožňoval ho, všechno na něm, ale veškerá afektivita z něho postupem času opadala. Christian ho stále viděl jako někoho úžasného, něco nadpřirozeného, ale už ho nedefinoval pouze jeho krásou a jedinečným vystupováním. Měl ho rád, to jistě, jeho přítomnost s ním však nic nedělala. Rád se k němu tulil, když k tomu neměl na blízku Nicka. Často spolu hráli videohry, chodili spolu nakupovat a starali se spolu o domácnost. Představoval si, že něco podobného by cítil, kdyby měl staršího bratra, ke kterému sice určitým způsobem vzhlíží a vychází s ním, ale nepotřebuje ho mít ustavičně na blízku.
Přejížděl mu nosem po krku a nenápadně nasával jeho vůni, která byla kombinací třešňových cigaret a drahé kolínské, která patřila Nickovi a tudíž mu ho i připomínala.
"Chybí mi Nick," přiznal náhle. "Přál bych si ho tu mít častěji, pořád jenom pracuje a někam odjíždí. Asi k němu zase dneska do klubu zajdu, nebaví mě tu být sám!"
"Nemůžeš za ním pořád lézt! Jak si asi myslíš, že to vypadá, když dovnitř přijde klient a ty se mu vrtíš na klíně," zaprskal Valentýn trochu ostřeji. Krátce se naoko zamračil a zabručel, úsměv se mu však na rty vloudil zpátky zcela přirozeně. "Ty žábě rezavé!" Popadl chlapce za ruce a posunul si ho více do klína. Začal ho lechtat pod tričkem, oba se smáli. Přestal, až když Christian smíchem brečel a žebral o milost.
"Těstoviny!" vzpomněl si náhle a vyskočil na nohy jako ta žába.
Večeřeli v obývacím pokoji u televize. Pomlouvali hloupý pořad o lékařích a smáli se. Valentýn mu zapečené jídlo nakonec i pochválil.

6

Telefon zazvonil kolem druhé hodiny ráno. Valentýn otráveně pozastavil hororový film, na který se spolu s Christianem dívali. Blížil se konec; hlavní prsatá hrdinka zrovna utíkala o svůj holý život před děsivě maskovaným vrahem, konečně našla dveře ze sklepení ven, ovšem byly zamčené a vyšinutý vrah se rychle přibližoval... Kdyby telefon nevyzváněl pořád dokola a tak protivně je svou melodií neotravoval, Valentýn by nikdy v tak vypjatý moment přehrávač nezastavil. Když telefon zvedal, ozval se převelice naštvaně a útočně.
"Ježiši, Christiane, pojď si to vzít," zavrčel po krátkém okamžiku a natáhl sluchátko před sebe, jako kdyby to bylo něco štítivého.
Chris si olízl rty od máslového popkornu, utřel si mastné prsty do trička. Jakmile zjistil, že mu volá Symeon, využil výhody dlouhé telefonní šňůry a odnesl si celý aparát do kuchyně. Než přivřel dveře, jen koutkem oka si všiml černého kocoura, který se hned velebil na jeho vyhřáté místo na sedačce. Odešel až na druhou stranu kuchyně, dostatečně daleko tak, aby jej Valentýn neslyšel.
V pozadí telefonu se ozýval tlumený dotek hudby a hlas Nickovy dcery Lucy. Symeon nejdříve rozčíleně nadával na Valentýna a jeho přístup k přijímání hovorů, po chvíli se ovšem konečně rozhodl nadechnout a klidným hlasem se ho zeptal, jestli se dnešní večer nechystá přijít.
Vysvětlil mu to, co jemu samotnému předtím říkal Valentýn.
"...-a prostě nechci Nicka neustále obtěžovat, překážet mu! Navíc jsme si s Valentýnem udělali hezký večer, koukáme na filmy a jíme popkorn a mazlíme se a k večeři jsme měli zapečené těstoviny s pěti druhy sýra a tak." Svá slova volil schválně, pořád byl na něj naštvaný. Mohl předstírat opak donekonečna, ale zbavit se toho neuměl.
Symeon chvíli mlčel. Když se konečně ozval, v hlase byla jasně znatelná výčitka a uraženost. Předstíral, že je to kvůli tomu, že dal Christian přednost večera bez něj a to s Valentýnem, a že jsou snad kamarádi, že ho k nim mohl přece pozvat a nevěřil, že-
V Christianovi veškeré pocity přímo vřely. Jelikož věděl, že Symeonovi na jejich přátelství zase tolik nezáleží a že by se nikdy kvůli podobným prkotinám na něj nezlobil. Jelikož věděl, že pouze žárlí a že veškeré jeho výčitky jsou pouhé lži. Jelikož v tom divadle udělal to, co udělal. Už to v sobě nedokázal dusit, na to měl Symeona příliš rád.
"Tak proč jsi mu to dělal, hm?!" vychrlil ze sebe.
Symeon se ve své ublíženosti zarazil. "O čem to mluvíš?"
"Philipovi - pročs mu to dělal!"
"Co jsem mu jako-"
"To - vždyť víš, co myslím! To!" dostával ze sebe těžce, přestože s každým dalším slovem cítil, jak z něho zloba pomalu odpadává. Potřeboval si o tom jen promluvit, nebyl výbušný typ. "Viděl jsem vás, když jsem se vracel, klečels mu tam mezi nohama - a on vzdychal a - já se musel schovat a počkat, až skončíte, když - ne, to já - nemůže uvěřit, že -"
"Počkej, ty se kvůli tomu zlobíš?" přerušil ho Symeon zmateně. "Proto tady nejsi? Proto jsi mě k vám nepozval?"
"Proč jsi to udělal?" zopakoval hlavní otázku po chvíli. Nechtěl mu nic vysvětlovat, nerad mluvil o svých pocitech. Podobně jako Valentýn, ale na rozdíl od něj Christianovi pár zamilovaných slovíček nikdy neuškodilo. Jen to špatné v sobě dusil.
"Protože jsem chtěl, vždyť jsem ti říkal, že jsem se nudil... A ne že by se zrovna bránil! Myslím si, že celé to jeho divadýlko na to, jak ho zajímáš pouze psychicky a duševně, je proto, že na tebe čeká, až sám budeš chtít. On tě chce, chce se s tebou vyspat - to sis nikdy nevšiml, jak na tebe kouká, jak na tebe sahá proboha? Jen jsem využil toho, že byl z tebe celej udělanej... protože jsem se nudil. Nechtěl jsem - nechtěl jsem se tě nějak dotknout, nebo - ani by mě nenapadlo, že by ti to mohlo vadit, když s ním sám nespíš! Promiň, je mi to líto, nechtěl jsem tě urazit, nebo ti ublížit, nebo ti ho snad přebrat nebo něco takovýho... To si vážně myslíš, že by mi to za to stálo? Mám tě rád a hodně jsem tě chtěl dneska vidět."
Christian mlčel. Všechno si to v hlavě přebíral. Philip a jeho údajné touhy, vzpomínky na veškeré jeho doteky a pohledy. Co všechno to znamenalo v Symeonových očích, v Nickových a nakonec v jeho samotných, a co to vlastně vyjadřovalo nejspíš doopravdy.
Mlčel příliš dlouho, až ho Symeon nakonec musel oslovit a připomenout se.
"Takže ty říkáš, že... se mnou chce spát?" zakníkl.
"Jistěže, to sis toho vážně nikdy nevšiml?"
"Já jsem... já jsem to nevnímal, já myslel... za tohle mě přece ale neplatí, tak jak na to může čekat?" šeptal celý zmatený tak, aby jej Valentýn neslyšel. "Se svými zákazníky nikdy nespím a on to ví, mluvil se mnou o tom, říkal jsem mu, že tohle je něco, co si nerozmyslím, že-... vždyť já nikdy s nikým nespím."
"Jak jako s nikým?" nechápal Symeon.
"S nikým."
"A co Nick, ten se nepočítá? Nebo na toho si zapomněl? To je ten ošklivý protivný čtyřicátník s nesmyslnými pravidly a mateřskými sklony ke svým zaměstnancům, tedy ke všem kromě mě. Ten s kterým bydlíš!"
"S nikým!" zopakoval bezradně, tentokrát už nahlas.
Symeon zjevně nevěděl, jak na to reagovat. Nikdy spolu o podobných tématech nemluvili, tohle pro ně bylo nové. "Teda...- páni," vypadlo z něj nakonec. "Takže jsi vlastně ještě panic, co-"
"Ne," zdůraznil tónem, který dával najevo, že o tom nechce dál mluvit.
"Ale vždyť Nick... no, on je... však víš..."
"Co?"
"Starej."
"To teda není!"
"Ne, já to nemyslím špatně. I když bych mohl, protože on o mně taky určitě nemluví zrovna v lásce, když u toho nejsem, ale... Chtěl jsem říct, že v tomhle věku přece... a obzvlášť u tebe, s tím, jak na všechny působíš. Ta tvoje nevinnost a pihy a zelený oči, člověk by tě nejraději přeřízl, i když na tebe takhle nemyslí - teda víš, co tím myslím, ne? I já bych do tebe šel, kdyby na to došlo, i Esmee by tě určitě bral, třebaže je na holky."
Christian nerozuměl, co se mu tím snažil říct. Díval se do země a šoupal nohama. Styděl se tak, že nedokázal mluvit. Přál si, aby spolu už přestali mluvit. Kdyby byl jen trochu odvážný, zavěsil by mu. Tenhle rozhovor mu nebyl příjemný.
"A k tomu jak se ještě ke všem lísáš a jak tancuješ a jaký nosíš oblečení a vůbec všechno! Tohle by do tebe člověk nikdy neřekl - popravdě jsem si myslel, že se od sebe nejspíš ani nehnete, když jste spolu sami. Vždyť pořád jen provokuješ a upoutáváš pozornost, koketuješ a flirtuješ a - Christiane, sakra! Víš, jak to s tebou musí mít těžký? Takhle postarší muž už to nevydrží tak dlouho jako ty, distancovat se od sexu. V žádném věku to nedokážeme a vy jste přece spolu už strašně dlouho, tak asi-"
"Bude to šest měsíců za sedmnáct dní. Vlastně už šestnáct."
"Tak vidíš, ježiši!" Zněl zděšeně, snad by ho něco podobného nikdy nenapadlo.
Christian studem celý hořel. Věděl, že není normální. Vyčítal si to, pokaždé.
"A co ti vůbec brání, když už jsi předtím...?"
"Já nevím, vždycky mi najednou... já nevím," trochu zalhal, z velké části ale mluvil pravdu. Znal původ všech špatných pocitů, ale nevěděl, proč se toho jeho mysl a tělo stále drží i po všech těch letech. Tak rád by se od toho odprostil, kdyby jen věděl jak.
"Nemůžeš ho každopádně nechat tak dlouho čekat. On z toho musí mít strašný nervy, všichni muži z tebe musí mít strašné nervy... Copak ty nevidíš, co jim děláš? Ty jsi tak hodný, Christiane, že ani nevidíš to, jak po tobě všichni z nich touží. Stále si myslíš, že tě chtějí snad proto, že jsi milý a mluvíš spisovně... Všimni si, jak na tebe koukají. Sálá jim to z očí, i Nickovi, ta touha. Jsi si jistý, že tě nepodvádí, protože jinak-"
"Ne!" vyjekl a bezděky si přikryl volnou rukou oči. Bylo toho na něj moc, nedokázal všechno vstřebávat. Ta poslední slova zabolela. "Nikdy by, nikdy," zajíkal se.
Symeon se odmlčel. Možná svých slov litoval. Chvíli bylo mezi nimi ticho, v pozadí jen hrála hudba. Lucy byla pryč, nikdo kolem něj nemluvil.
"Já ho chci, já jen..." Christian nedopověděl. Byl přesvědčený o tom, že chce Nicka přinejmenším tolik jako on jeho, ale jednoduše... nemohl. Nedokázal to. Jeho vlastní pocity ho v podobných chvílích zrazovaly.
"Jen jsem chtěl říct, že bys ho neměl nechat takhle trpět. On to potřebuje, každý to potřebuje. A on je jistě skvělý, že na tebe čeká - možná po tom všem přece v něm bude jen špetka toho dobra," zažertoval smířlivě, "ale nebude čekat přece věčně. Dej si na něj pozor, máš ho přece rád. A když máš někoho rád, tak nemůžeš jen tak nečinně sedět a zírat, měl bys... něco udělat."
Zase se mezi nimi rozlehlo na pár vteřin ticho. Zdálo se, jako kdyby Symeon sám nad svými slovy přemýšlel.
"Tak konej. Konej rychle, nebo ti uteče."

7

Valentýn ho nutil, aby s ním zůstával doma. Christian chodil jen na nákup a do lékárny, doma se o maroda staral. Vařil mu zeleninové polévky a čaj po Nickově prababičce. Často se mazlili. Preventivně polykal lžíci sirupu denně taktéž, aby se od něj nenakazil, i když tu sladkou lepivou chuť nesnášel. Rušil všechny schůzky, s Nickem se viděli pouze při obědě.
Symeon přišel Christiana jednou navštívit, hrál s nimi hry na playstationu, ale moc mu to nešlo. Za to se mu nepatrně podařilo přiblížit se Valentýnovi. Symeon se posadil hned vedle něho, občas do něj nenápadně šťouchl kolenem, smáli se spolu, a snad to bylo jedním z jeho nynějších labilních stavů, ale Valentýn na něj nebyl zlý. Christian to sledoval s úžasem. Nakonec se u nich Symeon zdržel natolik dlouho, že si pro něj musel přijet Esmee.
Jednoho večera se Christianovi při sledování dalšího hrůzného slasherského filmu podařilo dokonce na Valentýnovi usnout. Když se vzbudil velice k brzkému ránu, zjistil, že Valentýn pod ním stále spí s otevřenými ústy a nepřirozeně zakloněnou hlavou. Byl kostnatý a spalo se na něm špatně, vůbec ne tak, jak by jeden předpokládal na základě jeho příjemných objetích.
Pokud se spolu netulili, nedívali se na filmy nebo nehráli hry, Valentýn se užíral ve svých zvláštních náladách, za které nejspíš mohla jeho nemoc, a telefonoval Effymu. Kouřil v kuchyni u okna s mobilem přitisknutým na uchu, pomlouval s ním lidi a usmíval se.
Kvůli svému špatnému dětství se Christian naučil vážit si podobných chvílích. Líbilo se mu mít hezké věci, poznávat nová místa, ale nebylo to pro něj důležité. Byly to právě tyhle chvíle, kdy se smál a nemusel mít strach, kdy mu lidé dokazovali, že ho mají rádi, kvůli němu samotnému a takového jaký je. Až příliš se na své blízké upínal. Potřeboval je a jejich milá slova, něžné přátelské doteky, které nebyly ani trochu zlé nebo kruté. Valentýn byl na něj hodný, občas byl jen trochu protivný a odsekával, ale stále mu dával spoustu bonbónů a hladil ho po vlasech. Byly to pouze drobnosti, tak obyčejné a malé pro ostatní lidi, ale pro Christiana to znamenalo celý svět.
 


Komentáře

1 Zuzana | 1. května 2012 v 18:05 | Reagovat

Ani netušíš ako veľmi ma potešila zmienka o Adrianovi. A hlavne uistenie, že je spokojný :) Tvoj Adrian, mi neschádza z mysle a od kedy som si ho predstavila podľa Tvojho opisu, nedokážem ho vo FFHP vidieť inak :) totálne som sa vo vnímaní Draca zasekla a pre mňa to už navždy zostáva Adrian Star :)
Páči sa mi vzťah Valentína s Christianom. Myslím, že malý Chris je presne taký človiečik, ktorého by Valentín potreboval. Aj keď iba ako brata. Alebo možno taký brat je viac ako milenec. Ale nech už to máš naplánované akokoľvek, budem to akceptovať. Viem si predstaviť, že osôbky z Tvojho príbehu majú svoj život, ktorý si žijú a Ty si len sprostredkovateľ, ktorý ten príbeh učeše a dovolí nám doňho nahliadnuť. Milujem túto poviedku. Nenormálne ju prežívam je to akoby som ich videla naozaj žiť. Občas si musím povedať, aby som to všetko predýchala, že je to iba príbeh, nie život.
Symeon je geniálny, neviem či je to dobre, že Chrisovi povedal ako na ľudí pôsobí, pripadá mi to akoby mu vzal trochu z tej nevinnosti. A muselo ho to raniť. Neviem ako to Symeon myslel, dúfam, že neubližuje vedome, len preto, že žiarli na Valentína.
Zase som sa rozkecala, ale mám v sebe toľko pocitov, že ich musím dať preč aby som nevybuchla. Ďakujem za kapitolu. Bola nádherne pohodová.

2 ada | 2. května 2012 v 17:46 | Reagovat

Vie Nick čo prežil Christian?
Aspoň sa Christian možno kononečne k niečomu odváži. Len dúfam, že to bude iba s Nickom.

3 cihlinka | 3. května 2012 v 23:10 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že už to nebude horší: )Ale zase mi jich (všech) bylo líto a jak to ze začátku vypadalo optimisticky, nakonec z toho ve mně dobrý pocit nezůstal.

4 Černá Velekněžka | E-mail | 5. května 2012 v 0:56 | Reagovat

[1]: Já myslím, že Valentýn je právě to, co by zase odsoudilo Christiana. Navíc si Valentýn zaslouží někoho, kdo by na něj uměl být zlý. Skutečně zlý, ne protivný nebo nepříjemný. Zlý a přesto ho stále přijímat takového, jaký je. Tyhle dvě věci jsou pro něj důležité; potřebuje vědět, že s ním není nic špatného, pokud udělá tohle nebo tamto, a zároveň nad sebou potřebuje mít tu pevnou ruku, hranici a ochránce. S Christianem by se navzájem zničili, tak to vidím já.
Symeon je pouze otevřený a ukecaný. On takový bývá, když se zrovna netrápí Valentýnem. Určitě by mu ublížit nechtěl, Christianovi ne. :)
Já mám tvé komentáře ráda, jen se rozepisuj, jak chceš! ;)

[2]: Samozřejmě, že to Nick ví. Nick o něm ví naprosto všechno. :)

[3]: To je mi líto. On ten příběh moc veselý není, to je pravda, a ani vlastně nebude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama