II. Christian (1)

21. dubna 2012 v 23:42 | Velekněžka |  RUMS
1

Vypadal jako uzlíček podzimu, nezkrocený živel. Ostře rezavé vlasy mu padaly do obličeje, zakrývaly zářící zelené oči. Byl stále vyhublý, přestože za poslední měsíce přibral dobrých deset kilo. Jeho pokožka zářila bílou, prosvětlovala ji spousta pih měďové barvy. Broukal si písničku z reklamy, žíňkou si drhl paže. Byl obklopen vrstvou voňavé pěny, jako maličký se v ní ztrácel.

Nick se na něj díval s láskou v očích. Opíral se o trám dveří a vychutnával si okamžik, kdy o jeho přítomnosti chlapec neví. Přišel mu krásný, dětský, ale ne tím špatným způsobem. Byl na něj moc mladý, mnohem mladší než jeho vlastní syn, ale nikdy mu nedokázal odolat. Bylo to zvláštní, jelikož si jeho věk neustále uvědomoval, v každém okamžiku i větě, kterou pronesl, ale stále tu bylo cosi, co mu během mrknutí dokázalo zamotat hlavu. Pohyb boků a vystrčení brady, nevinnost zkřížená s tou nejhorší temnotou, jako božské dítě ďáblovo. Dotýkal se ho často na krku a na hrudi, tahal ho za ruce a chytal za prsty jako malý kluk, smyslně mu přitom šeptající do ucha Nicolasi, jako zaklínadlo, kouzelné slůvko. Dělalo to s ním divy, nepříhodně tomu že brzy slavil čtyřicátý druhý rok od svého narození. Obzvlášť proto se tak trápil, že na něj sahat vlastně nesmí. Ne tak, jak by chtěl. Snášel jeho křehkost a poplašené pištění, kdykoliv na to došlo, už jen právě proto, že se mu to na něm tolik líbilo. Pomalu ale ztrácel trpělivost, přestože byl stále trpělivý, čekal a věnoval mu doteky pouze s největší opatrností. To neprobádané a neochutnané ho mučilo, po všechny ty měsíce, ale pro něho by si počkal i déle.
Christian se natáhl pro šampon, pohledem přitom o něj zavadil. Vyjekl a schoval se celý pod pěnu. Posílal ho pryč a červenal se.
Nick se usmál a neodešel. "Neblbni, no tak, umyju ti hlavu," posadil se na kraj vany, natáhl k němu ruku na důkaz, že přichází v míru. Christian to vycítil, pohledem se ujistil, že přes pěnu není nikdy nic vidět a trochu se uvolnil. Podal mu lahev s borůvkovým šamponem, mlčel.
"Budeš chtít jít ještě někam na večeři - před tím než odejdeš?" ptal se a poléval mu přitom hlavu. Mezi vlasy mu vtíral šampon, masíroval mu hlavu konečky prstů a využíval celé dlaně. Christian jemně vrněl jako kotě.
"Ne, asi - asi na to už nebude čas. Sním něco tam, minule tam bylo plno jídla," odpověděl mu až po chvíli. Měl zavřené oči a natahoval k jeho rukám krk.
Nickovi se kolem srdce rozlévalo teplo. Zamiloval si ho, docela. Sahal na něj opatrně a s láskou, Christian to vnímal a pod jeho doteky roztával. Po chvíli ho nechal, ať ho vytáhne z vany, přitulil s k němu, celý mokrý. Nick ho zabalil do osušky a jemně ho líbal, oždiboval mu dolní ret a usmíval se, když si všiml, že se Christiánovy tváře barví do růžova. Přestože Nick věděl, že v jejich vztahu je mnoho špatného, v podobných chvílích měl pocit, že takhle je to jedině správně. Miloval ho.
"Řekni mi, že jsem tvoje kolečko sladký, žirafka a lištička a malé ptáče," zamumlal a nosem mu přitom dloubal do brady. Rukama se ho držel, stál na špičkách, aby dosáhl.
Nick se rozesmál, sklonil se k němu a šeptal mu daleko nemravněji. Christian byl studem celý červený, nedokázal se na něj podívat, a přesto se odhodlal a políbil ho, mnohem hlouběji. Trochu divoce a vášnivě.
"Stačí - já -" sotva popadal dech, řasy se mu třásly. "Promiň, musím se ještě připravit - a -" nedořekl a se sklopenýma očima se od něj odvrátil.
Nick ho nechal jít. Byl vzrušený a sex mu chyběl, ale... Vnitřně si zanadával, zhluboka vydechl. Sledoval ho, jak si přitahuje osušku více k tělu a odchází pryč. Bude si muset pomoct sám.
Zavřel dveře a raději se zamknul.

2

Natíral se kokosovým mlékem, příležitostně k němu čichal a vzdychal nad jeho sladkou vůní. Ten špatný vtíravý pocit, který ho přepadl, zatímco se tiskl k Nickovi a náhle na břiše ucítil jeho vzrušení, jako by byl pryč. Potlačil ho. Nemyslel na něj, jako ostatně vždycky, tak to bylo nejlehčí - předstírat, že žádné zábrany nemá a že vše je v naprostém pořádku. V tom byl dobrý, toho se držel.
Vlastně měl hlad, a pět minut na večeři by se jistě našlo, ale nechtěl jíst z jednoduchého důvodu, aby mu z dechu nebo z něho samotného nebylo jídlo cítit. Chtěl vonět, po ovoci a sladkých plodech, mátové pastě a kořeněné voňavce. Natíral se mlékem přehnaně dlouho. Oblek měl pověšený o dveře, oblékal si ho opatrně a dával pozor, aby si ho nepomačkal. Byl tmavě modrý, padl mu přesně na boky a zvýrazňoval jeho pas. Koupil ho za hříšné peníze, Christian si ani nechtěl představit, kolik jídla by za to mohl mít. Stál před zrcadlem příliš dlouho, česal se a upravoval si vlasy. Nevšímal si Nicka, když prošel kolem něj. Jako kdyby se neznali. Zíral na sebe do zrcadla. Ujišťoval se, že vypadá dobře. Musel, dostával za to placeno. Přehlížel proto pihy a zvláštně zelené oči, připomínaly mu brčálový rybník, byly příliš nedokonalé, stejně jako ty zrzavé vlasy.
Ozval se zvonek, Christian vyskočil na nohy, rychle se ještě zkontroloval v zrcadle. Přehlédl Valentýna, který se rozvaloval na pohovce a předstíral, že spí. "Už jdu, už jdu!" Hlásil se do sluchátka u dveří. Natáhl se pro kabát, který dostal od Nicka a jistě byl taky příšerně drahý, sebral klíče, znovu se upravil v zrcadle u dveří. Trochu se lekl, jakmile se narovnal potom, co se obul do tmavých oxfordek. Nick stál náhle za ním, měl mokré vlasy, prohlížel si ho.
"Sluší ti to - hlavně nezlob," trochu se zajíkl.
Christian popošlápl, očekával správně. Nick se k němu sklonil a políbil ho na tvář, pohladil po paži.
"Kdyby se něco stalo, tak mi napiš - a do půlnoci buď určitě doma - a - řekni mu, ať na tebe tak nesahá, že za to tě neplatí - viděl jsem ho, jak na tebe kouká, když jsem s ním minule mluvil - a co říkal! A - vem si deštník, má pršet, co kdyby -"
Christian ho umlčel polibkem. Mírnějším než v koupelně, ale stále mileneckým, stále to bylo víc než ta pusa na tvář. Byl si jistý, že si přitom musí zmuchlat kabát a zničit účes, ale bylo mu to jedno. Chtěl ho tím ujistit, že se nic nestane, že z toho nemusí být vždycky tolik nervózní a že ho miluje.
Do firemní limuzíny si sedal s příjemným pocitem.
Symeon, který na něj uvnitř čekal, se usmál. Vypadal úplně jinak než obvykle. Jeho oblek byl mléčně bílý, stejně tak kabát. Vlasy si sčesal do zadu, zvláštně se mu třpytily. Slušelo mu to a Christian si náhle připadal úplně nemožný.
"Vypadáš hezky," podotkl, zatímco se auto rozjíždělo. Náhle pocítil náznak nesmyslného ohrožení.
"Ty taky, máš moc hezký boty," usmíval se na něj Symeon dál. Byl to zvláštní úsměv, ne příliš veselý, ale Christian nad tím nepřemýšlel.
"Promiň, že mi to tak trvalo. Myslel jsem, že za mnou nahoru přijdeš a budeme si ještě chvíli povídat nebo tak." Jakmile to dořekl, hned se zarazil. Vlastně si myslel, že by Symeon chtěl jít nahoru už jen kvůli Valentýnovi, aby ho mohl pozdravit nebo se na něj jen podívat. Následně si ale uvědomil, že se Symeon z nějakého důvodu Valentýnovi už několik dní vyhýbá.
"Aha, promiň. Nahoru se mi moc nechtělo," přiznal se a dál o tom nemluvili. Změnili téma na něco hloupého a neurčitého a hlasitě se smáli.
Christian byl rád, že si zase mohou po delší době povídat. Někdy spolu dokázali mluvit o ničem celé hodiny, třeba do rána. To pak ho třeba Symeon ani nechtěl pustit ke slovu, navzájem si skákali do řeči a mluvili o pěti různých věcech najednou. A pak byly dny, někdy i celý týden, kdy se Symeon od něj spíše odtahoval, pozoroval Valentýna, nebo zastřeně koukal nikam a sotva mu něco odpověděl. V těch chvílích ho často přistihl, že ho vlastně ani neposlouchá, nikdy mu to ovšem nevyčítal. Trápilo ho, že dokáže být kvůli Valentýnovi tak nešťastný. Povídal by si s ním o tom, kdyby chtěl, ale Symeon o tom nikdy nemluvil. Christian by se ho na to sám nezeptal, namísto toho taktně mlčel a předstíral, že o jeho citech neví. Tak jako všichni z jejich party, Effy a Lallabell si z něho za jeho zády dokonce dělali legraci. Symeon pravděpodobně neměl ani ponětí o tom, jak očividná jeho zamilovanost je. Christiana by zajímalo, jestli jsou jeho city k Nickovi také tolik nápadné a zřejmé. Asi ano. Přinejmenším s ním natolik mávaly.
Philip se na něj usmíval již z dálky. Vždy vypadal tolik šťastně, že ho vidí. Pohladil ho po pažích a políbil na čelo, nevědomky mu tak připomněl loučení s Nickem. Díval se na něj se zasněnýma očima, jako kdyby si chlapce za ním ani nevšiml. Christiana to podivně zahřálo, vědění, že Philipa dokáže okouzlit i přesto, že stojí vedle někoho, komu to sluší tolik jako Symeonovi. Byl nervózní, když ho požádal, aby si přivedl i kamaráda. Nemyslel si, že je to dobrý nápad, nedal to ovšem znát. V autě ho pak přepadl náhlý zmatek a neklid. Co kdyby se mu Symeon líbil víc než on? Ale nyní bylo vše pryč, cítil se spokojeně a hezký.
"Tohle je Symeon. Říkal jsi mi, že mám někoho přivést - on je strašně hodný!" Christian na blonďatého chlapce ukázal.
Philip se na něj usmál, představil se, potřásl mu rukou a oběma oznámil, že jim to moc sluší. Uvnitř divadla od nich převzal kabáty, dal jim do rukou brožurky a malé dalekohledy, a zatímco je nasměrovával ke schodům, jim oznámil, že mají balkonová místa.
Christian zavýskal. Měl divadlo rád, nezáleželo mu tolik na tom, jestli se jedná o operní hru nebo drama. "Tohle ale říká, že jdeme pozdě! O dvacet minut!" zamával přitom brožurkou. Nechápal, proč kolem nich stále prochází tolik lidí.
"Neměj strach, jedná se o premiéru. Ta nezačne ještě dobrých deset minut," uklidnil ho Philip.
Představení bylo o zhrzených milencích a nepřízni osudu, jak už to tak bývá. Hrdinku představovala drobná žena v robustních šatech, až se Christian divil, kde se v ní ten mohutný hlas může brát. Bradou byl opřený o okraj balkonu, cítil se dojatý, přišlo mu to velice krásné. Ani nevnímal, že ho Philip jemně hladí po stehně.
"Nudím se," zašeptal mu Symeon po druhé půlhodině do ucha. Voněl po šampaňském a sladkých bonbonech, které Philip nabízel, ale Christian odmítl.
"Za chvíli bude přestávka," odvětil a opět si položil hlavu. Slyšel je, jak si za ním cosi vesele šeptají, ale nerozuměl jim a ani nechtěl.
Během přestávky Symeon hodně mluvil a Philip se zase smál. Christian poznal, že se mu líbí, už jen tím, že veškerou pozornost nevěnoval jemu. Bylo to docela jiné než obvykle, byl zvyklý, že se Philip dívá pouze na něj, během celé hry, že hladí a rozmazluje pouze jeho. Pocítil jistý druh žárlivosti, když musel vedle nich stát a pozorovat, jak se mu při pohledu na Symeona lesknou oči a jak se ho konečky prstů dotýká na zápěstí.
Prošel kolem nich číšník s tácem sklenic šampaňského. Ani se ho neptal, po jedné se natáhl a svou prázdnou mu tam vrátil. Nebyl zvyklý pít, obvykle si vzal jednu skleničku do rukou a usrkával z ní celý večer. Někdy pil pouze kolu nebo jinou sladkou limonádu, pokud byli na příhodném místě a klientovi se to líbilo. Nyní se ovšem cítil trochu zrazený, jak si ho nikdo nevšímal. Ani jeho kamarád, ani jeho vlastní obdivovatel. Odhodlal se proto vypít ještě jednu sklenici, snad na uklidnění.
"Dojdu si jen pro trochu vody," řekl po chvíli. Udělalo se mu nevolno, hořelo mu ve tvářích a cítil sucho v ústech. Na alkohol byl citlivý až přespříliš.
Philip se na něj po dlouhé chvíli podíval. "Mám ti pro ni dojít? - Budu hned -"
"Ne, díky. Děkuju," opravil se ve své snaze ho okouzlit, působit dokonale. "Okamžitě se vrátím - potřebuji se jen projít."
"Je ti dobře?" zeptal se starostlivě.
"Ano, samozřejmě, hned budu zpátky," trochu labilně zamával, před odchodem mu ještě podal prázdnou skleničku.
Bar našel během chvilky, musel ovšem počkat ve frontě. Jakmile se dostal konečně na řadu, lidé začali ze sálu mizet, ohlašovali začátek druhé části. Požádal o vodu, byl mu nabídnut citron a led.
"Jen vodu, prosím," řekl skromně, načež vzápětí rychle dodal, "-studenou, ale!"
Barman se na něj hezky usmál, nejspíš ho považoval za dítě znuděné hrou, které pouze odeběhlo od svých rodičů. Všichni ho považovali za dítě. Dokonce by se tak označil i on sám.
Rozhlédl se po sále. Symeon a Philip se nejspíš vrátili na svá místa, zapomněli ho tu. Christiana to přirozeně ranilo, jelikož takového Philipa neznal. Vždy se o něj staral jako o poklad, bál se ho opustit, všude ho doprovázel a naprosto vždy se choval jako gentleman. Tohle mu nebylo podobné. Když byli jen oni dva, nikdy na něj nezapomněl. Kdyby na něj čekali, nejspíš by vodu vypil na dvě loknutí a spěchal za nimi, aby je neochudil o zbytek představení. Takhle si ovšem sedl na barovou stoličku, nechal motající se hlavu, ať si odpočine.
Pil pomalu, soustředil se přitom na muže za barem a způsob, jakým umíval sklenice. Byl dočista jiný, než barmani u nich v Rums. V Rums byli obvykle tři a Lucy, Nickova nevlastní dcera, která v tomhle oddělení působila jako vedoucí. Nosili upnutá firemní trika, nechávali se od zákazníků zvát na drink, flirtovali a nebyli profesionální. Byli jedním z důvodů, proč bylo Rums tolik oblíbené. Dalším byli oni, ti rumští se zlatými náramky.
Dopil a poděkoval, vyměnil si s mužem úsměv. Bublinky mu stále šuměly v hlavě, ale tváře mu již tolik nehořely a tělo se mu podstatněji uklidnilo. Míra pití ovšem způsobila, že potřeboval na záchod. Do jejich soukromého balkonu se tedy vracel až po poměrně delší době.
Před závěsem se ještě upravoval, ačkoliv to dělal před zrcadlem v koupelně i cestou sem. Chtěl vypadat dokonale, ukrást si pozornost zase jen pro sebe. Náhle však uslyšel zvláštní vzdech, velice tichý, jako kdyby někomu vypadl z úst spíše omylem. Slyšel ho pouze díky krátké hudební pauze.
Nahlédl za závěs, z neznámého důvodu měl pocit, že by měl. Zalapal po dechu, hlava se mu začala znovu točit. Nevěřil svým očím, přesto si byl jistý, že nelžou. Nechápal a nerozuměl. Nahromadil se v něm vztek a ponížení, a kdyby býval jen trochu průbojnější, nakráčel by okamžitě dovnitř a ukončil to. Ale tohle by nikdy nedokázal, ani neudělal, neměl to v povaze, a potom všem byl stále přece placený za to, že tu byl. Nemohl si dovolit rozhodovat za klienta, projevovat snad žárlivost, naštvat se. Bezmocnost ho naštvala ještě víc.
Udělalo se mu špatně, závěs zase zatáhl a ustoupil několik kroků zpět. Cítil, jak mu hoří tváře a čelo. Nevěděl, co dělat. Nechtěl se tu schovávat, jako kdyby to snad byl on, kdo udělal něco špatně. Pár vteřin tam ještě postával a nakonec se vrátil k baru, kde požádal o další vodu. S ledem a dvěma plátky citronu.
Když si k nim konečně přisedal, nikdo se na důvod jeho dlouhé nepřítomnosti neptal. Symeon se usmíval, zdálo se, jako by ho opera začala zničehonic zajímat. Christiana výraz jeho tváře naštval. Štvalo ho všechno. Philip byl rudý v obličeji, upřeně sledoval podium, na Chrisitiana už nesáhl.
Obraz Symeonovy hlavy mezi Philipovýma nohama mu z mysli nezmizel ani ve chvíli, kdy se loučili. Philip jim jako gentleman poděkoval za hezký večer a, jak byl na to Chris zvyklý, každému z nich dal obálku s penězi navíc. Ačkoliv vše dávno zaplatil Nickovi, nebo spíš někomu z jeho asistentů. Snad to považoval za jistou variantu dýška.
Symeon ho políbil na tvář, zamával a s potutelným úsměvem zalezl do přichystané firemní limuzíny. Christian se chystal hned jít za ním, netoužil se loučit nějak navíc, ale Philip ho náhle zachytil za loket a odtáhl ho stranou. Zastavili se až po několika metrech, v takové vzdálenosti, aby je Symeon nebyl schopný slyšet.
"Byl to opravdu hezký večer. Tvůj kamarád je opravdu -" zaváhal, oči se mu zvláštně leskly. Ne vesele, ne vzrušeně. Zvláštně. Stále nepouštěl jeho loket a Christian cítil nutkavou potřebu se mu vyškubnout a být na něj sprostý. "Je milý," pokračoval, "hodný, jak si říkal, ale příště - příště už ho s sebou neber, ano?"
Christian se celý rozzářil. Nic nechápal, ale ani nechtěl, vše bylo jako zázrakem v pořádku. Nebyl splachovací, ale... Symeon mu ho nesebere, stále je pro něj jediný! To pro něj moc znamenalo, nikdy mu nedopřál to, co dnešní večer Symeon, ani nic podobného, nikdy se ho nedotýkal. To pouze Philip sahal na něj, jen opatrně jako na kotě, občas se políbili. Christian nikdy se svými zákazníky nespal, nikdy s nimi nic neměl. Jen s nimi trávil čas, byl na ně hodný a snažil se působit dokonale. Philipa měl zvláštně rád, jelikož ho vždy bral na hezká místa, kam by se jinak snad nikdy nepodíval. Jako předražené restaurace, divadla, muzea, dražby, královské hotely... všechno, co Nick neměl rád a co neslo jistý nádech snobství. Christian se pokaždé pak cítil výjimečný, jako kdyby mezi všechny ty navoněné dámy a pány v drahých oblecích patřil. Byl neskutečně rád, že o to kvůli kamarádovi a jeho neskutečné sexuální náruživosti nepřijde.
Nerozhlédl se. Přestože na to nebyli na veřejnosti zvyklí, stoupl si na špičky a políbil Philipa krátce na rty.
"Dobře," usmál se a odpelášil pryč.
Symeon si v autě stěžoval, jak to bylo nudné a zdlouhavé, že už s ním příště nechce jít a vůbec nechápe, co na podobných událostech vidí. Nebo co z toho muži jako Philip vůbec mají, že si za hříšné peníze zaplatí pubertálního kluka a pak se na něj celý večer dívají, aniž by byl třeba nahý nebo tak.
Christian neříkal nic, přestože to pro něj dopadlo dobře, stále se cítil naštvaný. Na Symeona, jelikož si byl jistý, že to on svedl Philipa. Nedal to najevo, ani to neuměl. Tentokrát to byl ale on, kdo brzy přestal tomu druhému naslouchat.
 


Komentáře

1 Nyce-oH | 22. dubna 2012 v 10:05 | Reagovat

Zase jsem byla plně pohlcená do příběhu, dnes se mi nejvíce líbila ta pasáž s očividně vidnou zamilovaností, chudák Symeon.
Trochu mě překvapil Christian, že jako společník není zvyklý, že není jediný, ale čím víc jsem se dobírala konce kapitoly, tak se mi to objasňovalo.
Jsem zvědavá, co dalšího se o Christiánovi ještě dovím.

2 Zuzana | 22. dubna 2012 v 15:53 | Reagovat

Och... takže Nick stále čaká? Neviem či mu chcem Christiana dopriať. Pre Chrisa by som si vedela predstaviť niečo iné. Špeciálne. Možno najradšej normálny život, školu a rodinu. Aj keď je Nick tak nežne pozorný. A Chris ho asi miluje. Teším sa na pokračovanie a dalšie odhalené tajomstvá Chrisa.
Potešilo ma aj to, že s klientami nespí. Symeon je ale iná potvorka. Christian je také malé nežné stvorenie a Symeon diablik :)
Úžasne krásna kapitola. Ďakujem.

3 ada | 22. dubna 2012 v 21:09 | Reagovat

Aj keď s klientami nespí patrí k rums má  náramok, však. A mal už vôbec niekoko alebo je panic?
Povedala by som, že nie je až taký nevinný vyzerá to, že má rád luxus/né miesta. Neviem ten obyčajný život škola a tak podobne by ho asi nebavili.

4 kačka | 27. dubna 2012 v 8:35 | Reagovat

To je neuvěřitelný! Jsem totiž tvoje stará fans :) Chodila jsem tak před třemi, možná více roky na starý stránky a teď jsem úplnou náhodou koukla sem... a ty píšeš! :D díky díky díííky, reakce na povídku napíšu po přečtení, a že si ho vychutnám :)

5 Kay | E-mail | 22. února 2015 v 22:39 | Reagovat

Ahoj, chcela som sa spýtať, síce je asi málo pravdepodobné, že tento komentár nájdeš. Prosím ťa, píšeš ešte niekde? Tvoje poviedky sa mi skutočne páčia a chcela by som si prečítať viac ak teda ešte píšeš. Ďakujem. Máš talent.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama