I. Symeon (5)

6. dubna 2012 v 0:04 | Velekněžka |  RUMS
Reakce mi budou milé vždycky, i kdyby jen projevem té ankety nalevo nahoře. Slova ovšem potěší víc. :)
A také hezké čtení, přeji přeci.

10

Nejzvláštnější na svátkách v Rums bylo to ticho. Prázdné velké místnosti, prach usazující se na parketách, osamělé lahve alkoholu.
Pod tlumenými světly se třpytila podlaha, na všem ležela vrstva stříbrných konfet a girland. Symeon se probudil s bolestí v zádech a dezorientací. Ležel na stole, svíral lahev vodky. Motala se mu hlava, jazyk měl hrubý, na patře cítil sucho. Dotek podlahy ho zamrazil. Veškerý jeho oděv se skládal z vytahaného svetru a spodního prádla - trochu vyděšeně si uvědomil, že nic z toho není jeho. Opatrně procupital k baru. Přidržoval si hlavu, bolelo ho ve spáncích.
Do nosu ho udeřil pach smažené zeleniny. "Cože-" jíkl polsky, nahlédl za bar. Schovával se tam Christian, seděl na Valentýnovi, společně jedli čínské nudle. Symeon se zachvěl. Samozřejmě to bylo zimou. A také tím, že nesnášel čínské jídlo.


"Jé, ahoj!" Christian jistě žádnou kocovinu neměl, nikdy nepil.
Valentýn zvědavě povytáhl obočí, podobně jako tehdy na duhového chlapce před tím, než zjistil, kdo to je. Při pohledu na Symeona mu úsměv ovšem nezmizel. Neřekl nic, hrabal se ve své krabičce s jídlem dál. On jistě bude mít kocovinu ještě zítra.
Symeon se uculil, pozdravil. Otřel se o Valentýna kotníky. Nalil si do sklenice vodu, naučeně si z lékárničky vytáhl prášky.
"Čekáme na Nicka, až vyřídí nějaké telefonáty. Snad s Japonskem," informoval ho Christian. Následně se rozmluvil o včerejším vánočním večírku, zjevně nadšený tím, že konečně může s někým celou událost prodrbat. Valentýn s ním určitě nebyl ochotný konverzovat kvůli svým bolestem všeho možného, dost nejspíše samotných jater. Pil hodně a celý večer, dvakrát tolik než kdokoliv jiný. A také protože... to byl jednoduše Valentýn. Protivný a zahleděný sám do sebe. Symeon se ovšem jeho neochotě mluvit nedivil. Sám polykal chladnou vodu, snažil se dýchat a jen občas ze zdvořilosti přikývl. Nebyl si jistý, co přesně Christian říkal, nedokázal poslouchat.
Pozoroval Valentýna. Nemohl si pomoct a ani nechtěl, obzvlášť když tam nebyl nikdo, kdo by ho při tom přistihl. Christian byl ponořen ve svém monologu a Valentýn... Symeon chtěl, aby si jeho pohled uvědomil. Aby si možná všechno domyslel, třeba s tím i něco udělal. Symeonovi nezáleželo na tom co - cokoliv, hlavně aby si ho všímal nazpět. Fascinovaly ho Valentýnovy pohyby. Od způsobu, jakým se mu napínaly krční svaly, přes kotníky stáčející se k sobě, až po pavoučí pohyby štíhlých prstů. Čínské hůlky držel, jako kdyby byl v Asii vychován, přesto sem tam podváděl a větší kousky nabodával. Žvýkal pomalu, zakláněl hlavu. Na jednom nepřirozeně hubeném zápěstí měl obvázaný temně rudý šátek, na druhém hned dva náramky, stříbrný a zlatý, stejný jako měl Symeon, Esmee i Christian. Symeon si byl jistý, že kdyby k němu zblízka přičichl, ucítil by především tlumenou vůni třešní.
Zakuckal se vodou. Christian se na něj díval a očekával odpověď na otázku, kterou Symeon neznal. Zrudnul ve tvářích. Valentýn se nad ním šklebil. Musel si myslet, že je naprostý idiot a že snad nikdy neumí normálně pít. Jistě si o něm musel myslet to nejhorší, zatímco on tu nad ním vyloženě-
"Co... prosím?" zamumlal. Stíral si ze rtů vodu, nejraději by zase odešel. Na záchody, vyzvracet všechen alkohol.
"Jestli se večer tedy dostavíš. Na tu večeři." Christian byl velmi milý, pozorný určitě, ačkoliv byl důvěřivý a nechal si téměř všechno líbit. Jako kdyby neměl nejmenší tušení, že mu dosud Symeon nevěnoval pozornost. Nebo tak přinejmenším předstíral.
"Štědrovečerní večeři," napomohl mu o něco víc. Mrkal na něj velkýma zelenýma očima, v celé své infantilnosti a naivitě.
"Jo, jistě," snažil se znít lhostejně nehledě na to, že se právě dusil vodou a že se na dnešní večer těšil už více než týden tak, že v noci nemohl spát. Celé včerejší odpoledne věnoval přebalování dárků do různých druhů papírů. "S Esmeem dorazíme kolem páté."

11

Dorazili přesně ve tři.
Podle toho, co náhodně utrousil Christian nebo Effy, se vědělo, že Valentýn kdysi dávno v Londýně žil. Ve svém vlastním bytě se svým klukem. Pracoval pro Nicka stejně jako nyní. Bez zjevného důvodu náhle zmizel a po několika měsících se zase vrátil. Jelikož neměl kde zůstat, dočasně, již několik týdnů bydlel u Nicka a Christiana. Spal na sedačce v obývacím pokoji, jedl jejich jídlo, nosil jejich oblečení, vcházel do jejich ložnice v těch nejméně příhodných chvílích a byl neustále... no, jednoduše Valentýn. Protivný a zahleděný sám do sebe. Nick, ani jeho děti Valentýnovým návratem nebyli nadšení. To Symeon dokázal říct už podle toho, že s nimi Kvido s Lucy odmítali slavit Vánoce. Proto si koneckonců Nick rozdělil Štědrý den na dvakrát. Oběd u Lucy a Kvida, večeře s Christianem a Valentýnem.
Symeon se snažil Esmeeho popohnat tím, že ho tahal za ruku. Ve výtahu se upravoval v zrcadle, před dveřmi si ještě rychle uhlazoval vlasy.
Christian je přivítal hezky a mile, třebaže byl jejich příchodem vyvedený z míry. "Nemám nic hotové, Nick ještě nedorazil, Valentýn se nepřevlíkl!" Uklidnil se až po ujištění, že přišli dřív právě proto, aby mu s přípravami pomohli.
"Tedy, on ti pomůže," vydechl Esmee a odložil veškeré tašky s dárky na stůl. Symeon se samozřejmě s ničím netahal. "Já se jdu dívat na telku. Nahráváš ten proslov?"
"Jo, ale Nick tu ještě není. Na nic se dívat nebudem, dokud nepřijde!"
Zatímco si Symeon odkládal kabát, natahoval krk přes Christiana. Valentýnovu přítomnost vyhledával instinktivně. Ani si neuvědomil, že se rozhlíží, zatímco chválil výzdobu a ptal se, s čím prvním by mohl pomoct. V pokoji byl kromě nich pouze černý kocour rozvalující se na pohovce.
"Právě plním krůtu. Kaštany. Nikdy dřív jsem to nedělal, ale Nick to tak má rád...- Lucy určitě umí péct výbornou krůtu s kaštany, řekl bych, že-"
"To spíš Kvido. To on určitě vaří, vždyť Lucy ani-" odmlčel se, jakmile koutkem oka zachytil pohyb balkonových dveří. Zamrazilo ho, ačkoliv přísun chladného vzduchu se ho nikterak nedotkl.
Valentýn poslední pruh kouře vydechl do pokoje. Rychle zavřel dveře, a zatímco zandával tmavý závěs zpět na místo, dlouze nadával na Christiana a Nickovo pravidlo kouřit venku. "Mám zmrzlé koule!"
Nic se nestalo. Žádný výbuch jisker, zpěv slavíků, duhy a motýlci. Jako obvykle. Symeon měl vždy přehnaná očekávání, končilo to ale vždycky stejně. Valentýna nezajímal. Ani se na něj nepodíval, pozdrav zabručel spíše k Esmeemu, zatímco mu přihazoval jednu z hracích konzolí. Jmenoval několik her, Esmee jednu vybral a než si k němu Valentýn přisedl, z televize se ozývala úvodní znělka. Černý kocour k nim okamžitě přiskočil a začal se vnucovat.
"Přinesli jste pivo?"
"Žádný pití dokud nepřijde Nick!"
Esmee pokynul k tašce před nimi. Valentýn se po nich ani neohlédl. O stůl otevřel dvě lahve, jednu podal Esmeemu, z druhé ochutnal, pochválil výběr. Symeon na něj zhrzeně zíral do chvíle, dokud si neuvědomil, že Christian ho volá z kuchyně.
Hlavním důvodem, proč sem přišli dřív, byl pochopitelně Valentýn. Christian se Symeonovi nespočetněkrát zmínil, že mu doma pomáhá vařit. V Symeonově hlavě se tedy přirozeně zrodil obraz dokonale stráveného odpoledne, kdy spolu s Valentýnem pečou, vzájemně se dotýkají, mluví spolu, usmívají se na sebe, popřípadě se špiní moukou. Po hodině čištění a krájení zeleniny si proto připadal podvedený, zklamaný a především naštvaný. Nepomáhal tomu ani Christian, který vedl další ze svých monologů tak nahlas, že Symeon neměl šanci slyšet, o čem ti dva jeho nejmilejší ve vedlejším pokoji mluví. Navíc ho rozčiloval kocour, který seděl na stole před ním a sledoval pohyb jeho náramků.
Vztekle hodil jednu bramboru do dřezu, když si uvědomil, že je prohnilá. Christian přestal mluvit, celý obličej pihovatý a oči zářivě zelené. Symeona pohled na jeho upřímnou tvář trochu uklidnil.
"Co se děje?" zeptal se ho tím svým milým způsobem.
"Myslel jsem, že nám budou pomáhat, štvou mě!" zavrčel.
"Valentýn asi nemá dobrou náladu, od rána jen nadává," vysvětloval Christian, možná ho tím i omlouval. "On má... - občas má takové noční můry, stejně jako Nick. Někdy ho slyšíme ze spaní mumlat v jeho jazyce, tak jakoby horečně. Je mi ho líto, přestože je to takový prevít a tak. Dokonce dneska ani nejedl, jen kouří a je protivný."
Symeon svěsil dosud vypnutá ramena, chuť jít za nimi a rozčilovat se ho pustila. Tohle byla další trocha toho ošklivna, kterou si o něm přál vědět, která z toho zlého démona tvořila člověka. Nebylo to ale příjemné poslouchat.
"Mám hlad!"
Symeon sebou trhl. Valentýn najednou stál za ním, křenil se, protahoval ruce.
Promluvíš-li o čertu, čert se také objeví.
"Je ti lépe?" zeptal se ho Christian, jako by doufal, že získá kloudnou odpověď.
"Mně je pořád dobře," odsekl mu, a ačkoliv mu z tváře zmizel úsměv, nadšení z něj zřejmě neopadlo. Rozhlížel se po kuchyni, nakukoval do hrnců a trouby a zvláštně přitom poskakoval. "Zbyly ti nějaký kaštany?"
"Jo, ale Nick říkal, že je-"
"Díky!" odvětil, jakmile hledané sám našel. Nacpal si první dva plody do pusy, celou misku odnášel pryč. Při odchodu nohou jemně drcnul do Symeona, který se úplně nesmyslně snažil předstírat, že ho nevidí. "Máš cigára? Moje mi došli."
Symeonovi i přes dotek nejdříve nedošlo, že mluví na něj. Pochopení jím projelo jako elektrický výboj. Christian přece nekouří.
"Jo, jasně, počkej -" vyhrkl najednou a prudce vstal, takže z lavoru před sebou vylil trochu vody.
Valentýn šel do obývacího pokoje s ním, v očekávání pak k němu natáhl dlaň. Symeon se rozhodl využít příležitosti, krabičku si přitáhl k sobě.
"Zapálím si s tebou."
Esmee rozvalující se na pohovce nastražil uši, zamračil se. Neřekl kupodivu nic, ačkoliv by mu jinak byl schopný cigarety spláchnout do záchodu a hodinu ho bít. Zřejmě za to mohla prázdná řada lahví postavená na konferečním stolku a dobročinná vánoční nálada. Symeon se na něj pro jistotu ani nepodíval.
Na balkoně přirozeně mrzlo, ačkoliv je od větru a venkovního světa chránila vrstva skla. Symeon lehce nadskočil, jakmile se chodidlem dotkl dlaždic. Všiml si, že Valentýn má obuté boty a škodolibě se šklebil.
Podal mu cigaretu. Valentýn nepoděkoval, zapálil si a potáhl. Symeon podle jeho výrazu poznal, že mu nechutná. Byl rád, že o tom mlčel, nechtěl si připadat úplně zbytečný. Obzvlášť ne potom, co spal jen několik hodin, aby se o to déle mohl připravovat v koupelně. Ačkoliv to Valentýn přirozeně neocenil a ani neocení, ani si nikdy nevšimne, a sám navíc působí dojmem, jako kdyby právě vstal z postele, rozcuchaný a spokojený, ve vytahaných teplácích a mikině. A přesto vypadal skvostně, Symeon by na něm nikdy nic neměnil. Nenapadlo by ho, že by mohl mít noční můry, natož, že je měl zrovna dnes.
Valentýn se usmál, přirozeně a náhle. Pohledem přitom zkoumal žijící město pod nimi. "Vy s Christianem jste úplně stejní."
Nechápal a nerozuměl, stydlivě popošlápl, drtil cigaretu mezi rty. Nedokázal z něho spustit oči. Nejspíš doufal, že by si spolu mohli povídat, ale stejně jako kdykoliv jindy, jakmile na to došlo, Symeon nevěděl co říct. Nechtěl se znemožnit, obzvlášť pak tím pitomým přízvukem. A Valentýn, ten vlastně dokázal mluvit jedině s Effym. Na ostatní vždy reagoval nepřívětivě. Nebo tak to alespoň Symeonovi připadalo.
"Chtěl bys - chceš... chceš, aby tu byl Effy? Chybí- chci říct, asi nejsi nadšený, že... tu musíš být takhle sám," vykoktal. Třásl se, částečně mrazem, především ostýchavostí a nad celou chvílí, kdy tu spolu o samotě stáli pouze oni dva. Valentýnovy oči, které se na něj bez mrknutí obrátily a notnou chvíli ho následně pozorovaly, tomu také nepomáhaly.
"Já ale nejsem sám," odpověděl až pobaveně.
Valentýn se krátce dotkl jeho zápěstí. Symeonova duše nadskočila, tělo mu snad přimrzlo k zemi. Nesmyslné vzrušení. Nedokázal se pohnout, jen vnímal to, že se ho dotýká. Dotýká se ho. Dotkl se ho. Pak přišlo uvědomění, kouzlo vteřiny pohaslo a on se z hloupého opojení probudil. Valentýn svíral krabičku, kterou Symeon do té doby v ruce držel, a vytahoval si do zásoby dvě cigarety. Jednu si schoval za ucho.
"Alespoň je tu Esmee, s ním se dá mluvit. Kdyby mě tedy nechal alespoň jednou vyhrát." S úsměvem se zase vracel dovnitř. Zapaloval si přitom druhou cigaretu a křičel, že do té zimy se už nevrátí.

12

"Ty jsi tu kouřil," Nick švihl pohledem k Valentýnovi namísto pozdravu. Jemně ze sebe sundával Christianovy ruce věšící se mu kolem krku, ignoroval přivítání. Oči nespouštěl z Valentýna, čekal odpověď. Dostal se mu jen úšklebek a provokativní mlčení.
Christian se k němu vinul, rozrušeně a dopodrobna popisoval, co mu ke slavnostní večeři připravil. Slunce dávno zapadlo, jídlo bylo napůl studené. Nick přišel pozdě, ale Christian si toho nevšímal. Byl šťastný, že dorazil.
Symeon měl Nicka Lewise rád, ačkoliv si ho ještě mnohem raději dobíral. Pokud v Rums někdo nedodržoval pravidla s určitou vervou a dravostí, pravidelně a s vysokým potěšením, byl to Symeon. Činil tak především z pouhé skutečnosti, že mohl. Možná nepatřil mezi jeho nejoblíbenější, za to Esmee s Nickem sdílel jistou harmonii. Rozuměli si, vždy jim stačil krátký rozhovor a problémy byly zažehnuty. Aby zas o týden později se Symeonem vzplanuly jiné. Mezi Nickem a Symeonem vládlo jisté napětí, jako by matka medvědice očekávala, co dalšího její mládě vyvede.
Nick si především povídal s Esmeem, káral Valentýna a usmíval se na Christiana. Jídlo bylo výborné, Symeon si byl jistý, že nikdy nic lepšího nejedl. Ve světle svíček se výzdoba celého bytu třpytila a třepotala, připomínající hvězdy na noční obloze. Bylo to krásné, a přesto si byl Symeon jistý, že jejich Vánoce s Esmeem byli vždy ještě o něco lepší. Jelikož když bývali jen sami dva, Esmee nedovolil, aby jejich svátky byly chudé. Dával mu dárky, pokaždé měli slavnostní večeři. Někdy se zpožděním, za to každý rok bez výjimky. Esmee mu pak v noci dovoloval se k němu přitulit, někdy ho i líbat. Povídal mu vánoční příběhy, držel ho a ujišťoval, naprosto beze slov, že je milován. Proto i přesto, že Symeon koupil dárek všem, záleželo mu především na to, co si o svém bude myslet Esmee.
Dárky si vyměňovali netradičně hned po večeři, na kazetě přitom sledovali královnin proslov. Christian ze všeho pištěl radostí, Nick s Esmeem si vyměnili tlustou knihu a vinylovou desku. Valentýn si nedopustil poznámku, proč ho Symeon nechal kouřit ten hnus, pokud se mu chystal darovat karton jeho oblíbených, o přibalené šále pomlčel. Krabičku od Nicka nerozbalil.
Symeon své dárky nechal bez povšimnutí, netrpělivě se díval na Esmeeho.
Esmee si nechal jeho dárek jako poslední, zřejmě ze slušnosti k hostitelům. Po rozbalení se rozesmál. Vděčně stiskl Symeonovu dlaň, nikomu darovanou knížku neukázal. Byla dětská, ilustrovaná a v polštině.
Christian o něco později, kdy se Esmee se Symeonem přecpaní a v dobré náladě nasoukávali přiopilí do svých kabátů, litoval toho, že tu nemohou zůstat přes noc. "Kdyby nebyl Valentýn, vešli byste se v pohodě!"
Valentýn se šklebil, přiznával, že to je přesný důvod jeho existence. Zabírat místo na Nickově gauči. "Kdybych mohl, vezmu si postel." Provokace mířená k hlavě rodiny.
Nick neříkal nic, jen si k sobě přitáhl Christiana a políbil ho na tvář. Něco mu zašeptal do ucha, Chris se zasmál a loupl po Valentýnovi očima. Valentýn se zamračil, zamumlal něco cizím jazykem a odvrátil se od nich bez rozloučení. Vzal si ze stolu darovaný karton od Symeona a šel si zapálit na balkon.
Kvůli Christianovi se loučili poměrně dlouho. Na cestu jim ještě daroval perník a po několikáté Symeona upozornil, že ten svetr prát jedině ručně nebo se vytahá. Symeon přikyvoval, ačkoliv byl v tu chvíli přesvědčený, že tu šedou obludnost na sebe nikdy neobleče.
Cestou domů se Symeon pokoušel dostat dnešní chvíle s Valentýnem z hlavy. Nerozuměl ničemu, tím si byl jistý, možná se cítil trochu zhrzeně a dotčeně jako obvykle, ale potom všem se cítil tak nějak spokojený. Rozpolcený. Byl by šťastnější, kdyby tenhle večer mohl strávit jako Valentýnův kluk, ale i zvláštní vteřiny na balkoně a nově nabyté informace ho činily nějak plnějším. Myšlenky na Valentýna dočista zahnal ve chvíli, kdy k němu přistoupil Esmee a skrz padající sníh a temnotu pouličních lamp ho chytil za ruku. Usmál se na něj a Symeona zahřálo u srdce.
Později večer si k němu Symeon lehal. Nejdřív váhal a bál se odmítnutí, obzvlášť jelikož teď byli velcí, ale jakmile Esmee nadzvedl přikrývku, okamžitě pozvání přijal. Esmee syčel, že ho jeho mokré vlasy studí, Symeon odvětil, že on má zase ledové nohy. Mluvili polsky. Schoval se mu do náruče, ohříval si nos o jeho hruď, dlouze a bez smlouvání mu oznamoval, že mu z té knížky bude muset číst. Esmee se znovu zasmál. Držel ho a Symeon si byl bez jakýchkoliv slov jistý, že je milován.
 


Komentáře

1 Zuzana | 6. dubna 2012 v 18:01 | Reagovat

V ankete som hlasovala. Ja samozrejme za Symeona s Esmeem. Valentýna by som radšej nechala Chrisovi, alebo teda Valentýn nepatrí nikomu... (a, prečo je tak neprístupný a od čoho má chudáčik nočné mory? ) Ale Ty to už máš napísané, takže priať si môžem čokoľvek, nič asi nezmením, že? Nech to bude akokoľvek, bude to dokonalé. Prekvapilo ma, že viac ľudí chce Symeona s Valom. Som zvedavá ako to nakoniec dopadne.
Symeon a jeho balkónová chvíľka s Valentýnom mi pripadala tak nejako smutná. Teda smutná pre Symeona :) bolo mi ho ľúto, že mrzne, že nemá topánky a ten necita ho ani neobjal a ani sa nesnažil trochu mu jeho rozpaky uľahčiť. A aj tak to boli pre malého najkrajšie chvíle večera hmm...
Pre mňa bola najkrajšia chvíľa tá, keď prišli Esmee so Symeonom domov a napriek tomu, že sú veľkí zaliezli do pelíšku a vedeli, že sú „rodina a sú milovaní“
Znova nádherná kapitola. Ale to sú od Teba všetky. Ďakujem.

2 cihlinka | 6. dubna 2012 v 22:16 | Reagovat

Zdravím: ) Já jsem taky hlasovala, a to pro Esmeeho, ale pak jsem si to rozmyslela a začala doufat, že se pro Symeona najde někdo jiný než tihle dva. Protože Valentýna nesnášim. Je vážně hroznej! Po dnešním díle už nemám ráda ani Christiana, je vážně zvláštní.
Ale jinak se mi povídka líbí, jenom mám pocit, že mi něco uniká (?), takže jsem občas dost zmatená, doufám, že se to časem zlepší... Hrozně mě vtahuje atmosféra: ) Zaujal mě i námět, protože to nevypadá na velkou slaďárnu... Vztah Esmeeho a Symeona je výjimečný a doufám, že na něm budeš stavět dál: )
Díky. A těším se na pokračování.

3 Černá Velekněžka | E-mail | 8. dubna 2012 v 19:43 | Reagovat

[1]: Valentýna Christianovi? Vlastně to vyzní docela zajímavě, ta představa zrzavého drobečka, co se pokouší vyvolat v tom chladném démonovi trochu citu... Někdo, kdo by se o Valentýna skutečně staral.
Mne popravdě více překvapuje ten Symeon/Esmee. :D
Děkuju já, vždycky. :)

[2]:  Taky zdravím! :)
Valentýn je zlo největší, to zcela jistě, ale Christianovi dopřej druhou šanci. Zažil si toho poměrně dost, vše se dovysvětlí v jeho kapitole.
Pokud jsi ohledně něčeho zmatená, stačí se zeptat. Na cokoliv odpovím, cokoliv dovysvětlím. - Není problém, já jen ráda. :)

A děkuji! ;)

4 cihlinka | 10. dubna 2012 v 15:58 | Reagovat

Tak když to říkáš, nebudu na něj moc přísná: ) Fajn, když to vypadá, že mi nic vedlejšího neuniká, začnu být pozornější. Občas mi dávají zabrat spojitosti z předchozích dílů, pořádně si toho moc nezapamatuju: )

5 Nyce-oH | 15. dubna 2012 v 17:23 | Reagovat

Tak poslední puzzle do prozatimní skládačky...
Jsem opravdu velmi ráda, že jsem na tvé stránky narazila a teď mám, co číst. Tak nějak doufám, že Symeon bude aspoň na chvilku s Valentýnem, ať už to pak dopadne jakkoliv, protože mi ti dva přijdou podobný a bylo by pro mě zajímavé, jakým způsobem by se ovlivňovali. Mě si prostě Valentýn upoutal... a ta balkónová scéna, kdy už si myslí Symeon, že Valentýn je rád v jeho společnosti a nakonec ho chladně vyvede z omylu... tak ta se mi taky bude  pořád vracet před oči.
Jen jsem si původně myslela, že Valentýn je zákazník s tím kolik srdcí láme, než zaměstnanec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama