I. Symeon (3)

14. března 2012 v 18:36 | Velekněžka |  RUMS
Představení velkého množství postav, tak snad to zvládnete nějak přebrat... Přeji hezké počtení. Za nějaké ty reakce budu jedině vděčná. :)

6

Nocí zavířila duha.
Neustále pohazoval hlavou, jak se snažil setřást různobarevné prameny vlasů z obličeje. Prodíral se davem, dětskou hrdostí stiskával dlaně. Neuměl se prát, kvůli své naivitě se ovšem chystal. Nebyl panna na hraní a nikdo s ním tak nemohl jednat. On, nikdo, ani ten dokonalý. Přestože právě to si o něm pan Dokonalý myslel, přesně tak ho i ostatně nazval. Panenko, jelikož měl přeci dlouhé řasy, mrkací oči...
Aby prošel, narážel do lidí. Byl příliš malý, nevýrazný, před měsícem slabých patnáct let. I přes výstřední účes si ho sotva všimli.
Zastavil se s odřenými lokty a snad ještě sedřenějším sebevědomím. Zadržoval dech, počítal vteřiny. Už jen pohled na Valentýnova záda ovšem způsobil, že zapomněl všechno, co se chystal říct. Plány i vidina rozzuřeného spílání utekly, nyní se za svou přítomnost styděl. Neměl sem chodit. Byl hloupý. Co očekával? Zběsilost jeho srdce musel slyšet každý, i přes ruch, hudbu a všechen zdejší život. Bylo to ubohé.


Možná by si to býval rozmyslel a odešel by, ale zlomkem vteřiny si ho všiml jeden z přítomných. Černovlasý kluk s páchnoucí cigaretou a laxníma očima. Jako kdyby mu stačil krátký pohled na duhového chlapce a hned si pomyslel - ano, tenhle typ znám. Jako kdyby okamžitě věděl, za kým přišel.
Vadilo mu to, přinutilo se ošít. Nebyl jako ostatní, nepovažoval se za jednoho z řad.
"Valentýne, někdo za tebou stojí," promluvil laxní pohled a zbytek stolu se na chlapce otočil.
Duhový a mladý někdo rozevřel polekaně oči. Měl pocit, jako by ho snad přistihli při něčem špatném.
Oslovený byl jediný, kdo před tím, než se na něj podíval, okamžik či dva počkal. Nespěchal. Nasál do plic nikotin a vzduch, cigaretu odložil. Ze siluety se vzňal pruh modrého kouře, na krátký okamžik překryl pach alkoholu a lidských těl. Třešně. Ta cigareta voněla po třešních. Chlapci s duhovými vlasy se zamotala hlava. Sama dokonalost k němu zvídavým očekáváním natočila bradu, ukázala tvář z profilu. S dokonalým načasováním a úsměvem, černou cigaretou opět v ústech... - takové kouřili jen démoni.
Tmavé oči se přivřely, zvědavost vymizela. "Co chceš?"
Chlapec ztratil i statečnost, společně s rozumem i vší hrdostí. Kdyby mu býval Valentýn řekl, padnul by mu zas k nohám, právě teď, dnešní noc by opět zaujal po jeho boku, pošetile, navždy a...
"Ne...-" nádech, "-neozval ses mi," domumlal hoře ve tvářích.
Roztržitě se rozhlédl po Valentýnových přátelích. Bylo jich pět, každý z nich ho pozoroval, upřeně, nezaujatě, zvyklí na podobná zjevení příliš mladých chlapců odnikud. Pohledem se setkal s nejmladším; blonďatý se sklonil k sklenici a jako jediný zdrženlivě začal předstírat, že ho nevidí.
Valentýn se nenamáhal pokrčit rameny, natož aby vymýšlel výmluvu. "A proč bych měl?" Byla to jednoduchá otázka, jednoduše řečena. Nepoužil falešný tón, nepředstíral, že se jedná o nedorozumění. Na nic si nehrál. Panenku s duhovými vlasy to překvapilo. Neodpověděl.
Valentýn si jemně povzdechl, zcela vyrovnaný. Na tohle byl přece zvyklý, nebylo to poprvé, kdy musel situaci uhlazovat. Chlapec to věděl, nutilo ho to být potichu mnohem víc.
"Hele, Michaelsi...," mluvil klidně, na poměr hudby v tichosti, "můžu se plést, ale nebyl jsi to ty, kdo byl celý posedlý myšlenkou: bude to jen zábava, pobavíme se spolu, nemusíš mi ani volat...?"
"Ale to bylo před-... myslel jsem- myslel jsem, že se ozveš. Že potom- že mě budeš chtít znovu vidět," řekl a uvědomil si, že mu dávno není dvanáct a tudíž nemá právo být naivní.
Potáhl a polkl. Nechtěl tomu nasadit korunu tím, že se přede všemi rozbrečí. Ačkoliv původní hrdost již necítil. To on byl přece hlupák. Ještě před pár dny se takovým klukům vysmíval. Dokonce se vysmíval všem těm, kterým to Valentýn udělal před ním. Znal všechny ty pomluvy, které sice byly ošklivé, ale nejspíš ve všem čistá pravda, teď už to věděl. Vlastně Valentýn sám ho přinejmenším s tím hned zprvu seznámil; upozornil ho, že na žádné dohry či vztahy, projevy náhlých zamilovaností a tomu podobné, nemá náladu, není na ně stavěný, ani vůbec zvědavý. Proto mu také slíbil, že takový nebude, přesně jak mu nyní Valentýn připomínal. Ani takový nechtěl být. Původně s ním chtěl pouze spát, jelikož chtěl zažít to, o čem tolik jeho kamarádů mluvilo. S Valentýnem, už ani nevěděl, proč to pro něj bylo tolik důležité. Všichni Valentýna chtěli. Ale byl to on, kdo tu teď stál. Duhová panenka.
Zakroutil hlavou, měl pocit, jako by se mu kyslík třásl v krku. Promluvil, ale příliš potichu. Na vyzvání musel větu zopakovat: "Takhle se nejmenuju. Nejmenuju se... Michaels."
Nejmladší vdechl doušek likéru, silně se rozkašlal. Chlapec stojící vedle něj, starší bratr možná, mu začal bušit do zad. V tu samou chvíli kluk s páchnoucí cigaretou upustil kovovou lžíci do svého plechového hrnku a jedna z dívek pootevřela lítostivě ústa. Snad se chystala něco říct, ale nakonec uznala za vhodné nechat si to pro sebe.
Dramatická změna ovzduší duhovým chlapcem otřásla. Možná že nakonec byl jedním z mnoha, jedním z řady. Krátce se rozhlédl, musel před pohledy sklonit hlavu. Kdyby se jednalo o čtvrt hodiny někde na záchodech, tak by pochopil. Ale byli spolu dvakrát, v tom minulém týdnu, celou noc a pak v té uličce, bylo to krásné a on se... snad poprvé ve svém životě měl pocit, že se zamiloval. Nesmyslně.
"Aha, tak promiň." Valentýn zněl upřímně. Nebylo to opovržením.
Podle výrazů jeho spolusedících chlapec pochopil, že nakonec byl zřejmě i mnohem méně než další záškrt na římse. Ani si správně nepamatoval jeho jméno.
Zakroutil hlavou, opět, a nakonec přikývl. Pochopil a vlastně se nedivil ničemu. Neměl právo být na Valentýna naštvaný, protože mu nic neslíbil. Ve skrytu duše ale byl; byl naštvaný, zhrzený a nenáviděl ho. Otočil se k nim zády, zpět do hudby a neutuchajícího života. Byl zde jen pár vteřin, přesto za dnešní noc zažil studu více než dost. Nikdy víc.

7

Opatrně usrkl oříškový likér, stále v krku cítil nepříjemnou hořkost. Esmee ho bedlivě pozoroval. Pravidelně trhal rukou připravenou v pohotovosti, kdyby se jeho mladší bratr opět rozhodl zadusit. Symeon si ho nevšímal. Sledoval mizící záda a vlasy, které obsahovaly snad veškeré barvy duhy.
Dítě se ještě pár metrů od nich zastavilo, trhlo rameny a pak se rychlým krokem ztratilo v davu. Jistě se nakonec rozbrečel, přinejmenším Symeon by tak na jeho místě pravděpodobně udělal. U chlapce o tom navíc svědčila svěšená ramena a hlava upřená k zemi.
Polský blonďák s oříškovým likérem v ruce a duhové irské dítě s očima plnýma slz. Lišili se od sebe, to jistě. Symeon očima uhnul od tančících lidí. Měl pocit, že část smutku duhového chlapce převzal na sebe. Jeho situace byla samozřejmě jiná, on byl jistě nejméně o rok starší, ale...
Zvedl oči, chvíli převaloval oříškovou chuť v ústech. Valentýn si vracel cigaretu do úst, obemknul ji rty, vypadal smyslně. Jako kdyby je nevyrušil kluk s barevným účesem a jménem, které on očividně neznal, jako by Valentýn někomu právě nezlomil srdce. Nic se pro něj nestalo. Ostatní to ovšem viděli jinak. Přestože před tím vedli vášnivou debatu na téma, na které si náhle nikdo nevzpomínal, všichni teď mlčeli a věnovali se svým sklenicím. Jako by i hudba byla o něco tišší.
Symeon pocítil těžké absurdno týkající se jeho vlastních citů. Jak odporně se to mísilo s tím, co právě viděl. - Aby dal najevo, jak moc se ho ony minuty zvláštní přítomnosti cizího kluka nedotkly, skřípavě se rozesmál. Bylo to moc náhlé a nevhodné, přestal jakmile se ho důrazně dotklo několik pohledů.
"Tak to byl... třetí za tenhle měsíc. Nechceš s tím přestat... na chvíli?"
To promluvil onen laxní, jak si ho podvědomě Duhový pojmenoval. Řekl to pouze jako prostý návrh, neurčoval ani nerozkazoval, mluvil klidně. A nesmyslně laxně. Ve skutečnosti mu to bylo jedno. Samozřejmě nemluvil o třetím zářezu na kraji postele, mluvil o třetím zlomeném srdci. Effy se do života svých přátel nepletl, ani s tím nechtěl začínat, tentokrát to však nepatrně hnulo i s ním. Mělo to několik důvodů. "Tomu klukovi mohlo být nanejvýš šestnáct," řekl první z nich, "sotva mohl být starší než Symeon."
Benjamínek se při vyslovení svého jména ošil, marně se snažil nedat nic ze svých pocitů znát. Hlučně si usrkl z brčka. Skřípavý zvuk mu přivodil husí kůži, začal raději pít rovnou ze sklenice - pro jeho věk a slabou stabilitu nebezpečně rychle. Tentokrát byl rád, že mu Esmee instinktivně položil ruku na záda, měl pocit, že se udusí. Vším.
"Třetí, fakt? Vážně mě to nebaví počítat." Jill se vážně tvářila, ačkoliv tónem hlasu dávala najevo, jak se jí situace nedotýká. Groteskně na Valentýna pozvedla obočí, až se jí na čele povysunula stříbrná čelenka. "Vedeš si o tom záznamy, nebo to prostě sbíráš, jak to chodí? Děláš si speciálně u těch, kterým vyrveš duši z těla, malá nalomená srdíčka?"
Valentýn se na ni ušklíbl, za skutečnou odpověď mu nestála. Nesnášel všetečné ženské. Nesnášel ženské. A dost možná nesnášel i Jill. Vůně jeho třešňové cigarety se výrazně tloukla s pachem uzených meruněk Effyho marihuanového závitku.
"Kdyby si vedl nějaké záznamy, pamatoval by si jméno," odvětil Effy. "On si žádné pitomé deníky nepíše - na to by totiž padl nejeden skotský les."
"A všichni víme, jak moc mi záleží na naší planetě," Valentýn se usmál, z úst mu unikl další proužek kouře, v hlase zřetelně rozeznatelný přízvuk z Dánska či Belgie. Posunul se na židli do pohodlnější pozice, začal si upravovat tričko. "Stejně jsem přesvědčený o tom, že se jmenoval Michaels."
V boxu se pomíchaly pobavené vzdechy s pohoršenými. Valentýn k nim vzhlédl.
"On přece musí vědět, jak se jmenuje nejlíp," ozval se jeden z pohoršených. Blonďatý chlapec s velice jemným polským přízvukem. Ne Symeon. Esmee.
"Nezbytně nemusí. Zdál se mi zmatený," navázal Valentýn na svou myšlenku. Dohladil poslední záhyb trička. Vzhlédl a odklepal popel na zem. Jill mu bez vysvětlení přisunula popelník pod nos, na samotný okraj stolu. Nedal najevo, že by si toho všiml, od okamžiku však přebytečný popel odklepával pouze do něho. Možná neměl rád všetečné ženské, ani k nim necítil respekt, ale dokázal uznat spravedlivý argument.
"Samozřejmě, že byl zmatený," byla i Jill jednou z pohoršených. "Vlastně bych to nazvala spíš vyděšený a zničený. Vyčerpaný, protože očividně týden nespal. Samozřejmě, že ti tak připadal, zlomil jsi mu srdce. Bože, to nemůžeš být víc jako Casanova? Z něho měli alespoň jeho milovníci pocit, že se o ně zajímá... a miluje je."
Valentýn překvapeně pozvedl obočí. "Casanova byl na ženský a kněz, nemýlím se?"
"Naprostá pitomost!" nesouhlasil Effy trochu nesmyslně. Díval se na Jill. "Prokázalo se, že Casanova měl za celý život jen několik stovek milenců. On se s někým vyspí skoro každej druhej den. Což mu těch pár stovek udělá za pouhý rok. Jestli chceš přirovnávat, vyber si takového... Čingischána. Ten měl víc jak deset tisíc žen. A navíc, Casanova byl zřejmě bisexuál," poslední věta směřovala k Valentýnovi. Toho však historická fakta očividně nezajímala.
"Skoro každej druhej den?" Valentýn nebyl dotčený, pouze trochu ukřivděný a překvapený především. "Nepřeháněj zase, v žádným případě jsem nespal s víc jak-..."
Effy se mu podíval do očí a Valentýn se rozesmál. Myslí mu proběhl okamžik předminulého týdne, kdy spolu seděli na lavičce, svítalo a oni se snažili dopočítat, kolik ve svém životě měli sexuálních partnerů. Effy se nakonec dopracoval k hrubému odhadu třicet devět. U Valentýna to bylo marné, nedokázal si vzpomenout ani na přesný počet mužů v tomhle měsíci.
"Deset tisíc, to ne. Víc než... ten tisíc nebo dva určitě ne," řekl Valentýn nakonec, na rtech doznívající smích.
"Nechutné," zamumlala Jill.
Symeon předstíral, že tam není, ačkoliv cítil nepříjemný tlak v žaludku. Effy se usmíval. Esmee protáčel oči, ačkoliv Jill si jako jediná všimla, že se zřejmě přemáhá, aby nezvedl koutek úst.
"Navíc Michaels si o to říkal, může si za to své zlomené srdce sám."
"Oh, vážně?" zašeptala Miranda. Odložila svůj barevný koktejl a dívala se do země.
Dívka tmavé pleti, s výraznými vlasy. Během večera více mlčela, než mluvila, ostatně jako vždy. Z jejího hlasu slyšeli sarkasmus, přesto jako by si za sebou nestála. Ve skutečnosti byla mezi prvními, která k duhovému chlapci zvedla oči, možná dokonce dřív než Effy.
"Tohle bylo potřetí, co jsem se s ním viděl," odvětil Valentýn. Miranda mu totiž na rozdíl od Jill za odpověď stála. "Vysvětlil jsem mu pravidla hned na poprvé - jako vždycky, s tím že je to na jeden den a už nikdy. Souhlasil s tím, takže nevím, co má za problém. Nevím, co všichni mají za problém. Na tohle já nejsem zvědavý, nevím, jak -- jinak -- Když jsem ho o tři čtyři dny později v uličce za klubem nechal, aby mi svou přítomností vylepšil pár minut, bylo to směsicí dobré vůle a Effyho marihuanových cigaret. A taky se mi nechtěl hledat nikdo nový. Nemůžu za to, že se do mě... zamiloval, to dítě pomatené," vyslovil až sociopaticky se směsicí hořkosti a posměchu, nechuti ke kterýmkoliv citům. "Já hraju podle pravidel, nechci nést následky za to, že si myslí, že je snad nakonci nechám vyhrát."
Symeon cítil, jak mu vnitřnosti začínají hořet. Už se nesnažil sám sebe přesvědčit o opaku, ve skutečnosti věděl, že je v naprosto stejné situaci jako všichni ti odhození kluci. Až na to že jim Valentýn dal alespoň nějaké ty soukromé chvíle, on neměl nikdy nic, rovnou jen zlomené srdce. Polkl zbytek svého likéru, led urputně rozkousal, beze slova vzal pití i Esmeemu. Ani si neuvědomoval, že ruská voda obsahuje značnější procentu alkoholu, vypil půl sklenice naráz. Rozkašlal se a Esmee vypadal, že má z jeho neschopnosti normálně pít infarkt.
Jill hlasitě vydechla. Chystala se promluvit (A tou výhrou máš být ty?), ale Valentýn ji přerušil:
"Nicméně, dnes se chystám na dalšího. Možná někoho svého, chci si koupit oxfordky. Mladému masu se chci vyhnout, nemám chuť zítra čelit dalším dětinským-... A zřejmě ani nebudu mít pro celý příští měsíc, mám dětí po krk." Při vyslovení dětí se mimoděk podíval na Symeona.
Dotyčné mladé maso a dítě se rozkašlalo ještě víc, v krku pálivý alkohol. Mělo pocit, že nyní hoří skutečně. Jako kdyby se mu usadil na patře popel.
Náhle pocítil vlídnou ruku úlevy a kašlat přestal. Nebyla to ovšem ruka Esmeeho, kterého ho plácala do lopatek, tahle byla pomyslná a duševní. Jeho oči začaly rozeznávat propletenost růžové a podzimní rudé, přicházející k nim skrz tanečníky. Na jazyk se mu vracela chuť. Dnešní večer již nebude lepší, ale zbytek noci by mohl zachránit.
Dvě tři vteřiny a před nimi se zastavilo další mládě. Tentokrát chlapec ale nepřišel kvůli Valentýnovi, ani neměl zlomené srdce, a se Symeonem měl kromě překypujícího mládí a pár drobností pramálo společného. Možná proto byli tak dobří kamarádi. Na tváři nosil dětský rozzářený úsměv, rudé vlasy rozcuchané a nadýchané, jak pospíchal. Výrazné triko růžové barvy mu sedělo; přestože na jiném by vypadalo obyčejně, on mu svým milionem pih a světélkujícíma očima dodával punc naprosté výjimečnosti. Byl jen o něco málo starší než Symeon, miloval svůj nynější život a muže staršího o pětadvacet let, na ruce měl spoustu vypůjčených dívčích náramků a dnešní večer zřejmě zažil nepředvídatelné.
"Christiane!" pozdravila ho první Jill. Odložila od rtů sklenici, vlídně se usmála. "Tak jaké to bylo, broučku? Přeháněj."
Miranda rychle zvedla oči. Effy se s dalším kouřem usmál, zorničky zúžené. Zvedl bradu, aby na něj viděl lépe. Christiana měli rádi všichni.
Valentýn se musel otočit. Na jeho rtech se zjevil zvláštní úsměv, trochu pokřivený, trochu jako by mu roztál obličej. Christian si ho nevšímal, což bylo pro Valentýna nové.
Zrzek se zakřenil. "Bylo tam jídlo," začal nesmyslně. "Tolik jídla, že bych to nesnědl za celý týden. Kuře, škeble, kaviár, lososové košíčky, dušené hovězí-"
"Žádné octové lupínky?" Effy poťouchle předstíral překvapení.
"Byly to takové malé kostky studeného hovězí na špejlích," pokračoval Christian vzrušeně dál, jako by ho snad neslyšel "-s rajčaty a paprikou, namáčelo se to do takového oleje z hub - už nevím, jak se jmenovaly. Ani jsem tu zeleninu ale nemusel jíst, pil jsem šampaňské a Evian a jedl hroznový víno a hrozně mi to slušelo."
Kolem lidí se k jejich boxu propletla další osoba. Měla zamotané vlasy a dlouhé umělé řasy, jmenovala se Lalabell, patřila k nim a především k Effymu. Držela dva nápoje; tříbarevný ovocný koktejl s ananasem a whisky s čajem v plechovém hrnku. Místo pozdravu výrazně vydechla. Beze slova podala koktejl Christianovi.
"Takhle jsi ale... nebyl oblečený?" neodpustil si Valentýn se špetkou udivenosti a především hrstí arogantnosti. Nové příchozí si nevšímal, nerozuměl si s ní, byla to holka.
Chris zakroutil hlavou, Lalabell ale promluvila místo něj: "Ne, samozřejmě. Než jsme sem šli, ještě se doma převlékl. Měl motýlka a všechno, vážně mu to slušelo. Ono mu to vlastně sluší pořád, řekla bych. To tričko má ode mě."
Effy se na ni mimochodem podíval a, jako by si jí teprve všiml, zářivě se usmál. Vydechl kouř, skutečně zúžené zorničky se mu rozšířily. Pozvedl svůj plechový hrnek s kafem a skotskou blíž k tomu jejímu, aby poukázal na výraznou similárnost. Usmála se na něj zpět, svým plecháčkem ťukla do jeho, oba na sebe mrkli. Natáhla se po jeho cigaretě, Effy škádlivě uhnul, Lalabell zavrčela, dobrosrdečně jí zbyteček věnoval a zapálil si další. Usadila se těsně vedle něj, ačkoliv místa tu bylo ještě pro deset. Loktem mu při usazování udělala modřinu do břicha, on jí zatahal za copánek, zařvala, zasmál se, potáhla z tlusté cigarety a zbytek mu típla o značkové tenisky. Nejlepší přátelé.
Krátce bylo ticho; Effy s Lalabell si špitali, jak jeden druhého zabijí a zmlátí, pokud ji on okamžitě nepřestane tahat za copánky a pokud mu ona okamžitě nepřestane ničit nové boty za talíř. Christian se na ně díval. Ocucával přitom ananas na špejli, který patřil ke koktejlu a který nehodlal jíst. Valentýn nevnímal víc než sebe a úplně nového příchozího, mladšího muže s vlasy a pozadím, jaké Symeon v životě nebude mít.
Symeon vrátil Esmeemu jeho sklenici - rozrušením a nedopatřením trochu rozlil - a postavil se. Celou dobu seděl na opěradle, trochu ho bolela záda a obtěžovalo ho, že kvůli Effyho škádlení s Lalabell Christan poslední minutu mlčel.
"Chci slyšet-," měl skloněnou hlavu - jakmile vzhlédl, zjistil, že se přímo na něj Valentýn dívá. Vlastně se na něj dívali všichni, ale to on nevnímal. Opět potlačil přirozenost mluvit rychle a hodně, znovu pocítil stud za svůj silný polský přízvuk. Nebyl jako Esmee nebo Valentýn, kteří uměli deset jazyků a na požádání vám k nim přidali patřičný akcent. On byl Polák, ačkoliv znal hodně anglických slov, v přítomnosti jistých lidí měl pocit, že jeho výslovnost je příšerná a že mu nikdo nerozumí. Měl strach a styděl se, proto zapomněl na složité slovo všechno a použil mnohem kratší to.
Oči zakryl řasami, obešel stůl za Christianem. Když procházel kolem Valentýna, zachvěl se při vědomí, že ho stále pozoruje. Připadal si nemožný a rozrušený. Chytil Christiana za ruku, krátce se pohledem rozloučil s Esmeem.
"Musíme jít!" vyhrkl Christian s napůl plnými ústy. Odložil svůj koktejl, a než se ostatní stihli zeptat, zmizeli mezi tančícím davem obdobně jako Duhový bez jména.
Lalabell úsměv schovávala do hrnku, jakmile se však Effy zničehonic řehtavě rozesmál, skryla smích za celou paži. Valentýn se široce ušklíbl, méně škodolibě, méně přejícně a především mnohem méně hystericky, za to s větší dávkou samolibosti a narcismu. Esmee se na ně díval s upřímnou naivitou.
Symeon se na ně z dálky od baru otočil. Viděl naštvanou Jill, jak hází svou skleničku martini na stůl a odchází od skupiny. Když pohledem spočinul na Valentýnovi, který smíchem zakláněl hlavu, měl pocit, jako kdyby mu po páteři přejel elektrický výboj.
"Ahoj, Lucy!" pozdravil Christian dívku za barem. Vrátil ji prázdnou sklenici s ožužlaným ananasem, objednával další nealkoholické nápoje.
Jakmile si Symeon uvědomil, že se na něj Christian dívá, přestal Valentýna pozorovat.
"Mám novinky," mrkal Chris velkýma zelenýma očima. "Chce, abych s sebou příště přivedl kamaráda. A samozřejmě si chci s sebou vzít tebe, jestli ti to nedošlo. Už brzy!"
 


Komentáře

1 Zuzana | 15. března 2012 v 12:49 | Reagovat

Je mi ľúto Dúhového chlapca. To dusno ktoré sa vytvorilo, keď mu Valentýn zlomil srdce sa dotklo aj mňa a to dosť silno. Ale na Valentýna sa nedokážem hnevať, pôsobí na mňa ako niekto, kto láme srdcia preventívne, aby sa nikto nedotkol toho jeho. Strašne rada by som ho pochopila... Myslela som si, že Symeon bude milovať Esmee ale prestanem si v hlave dávať tieto postavy k sebe, pretože tieto vzťahy-nevzťahy budú asi ešte dosť poprepletané. Teším sa, že sa ukázal Chris a je šťastný :) Valentýn ho teda nedostal, bála som sa oňho *na tvári mám široký úsmev* tak predsa mu niekto dokázal odolať... Som rada, že je to práve Chris.
Zbožňujem Tvoje postavy. Sú to roztomilé koketky.

2 SV. | E-mail | 15. března 2012 v 14:36 | Reagovat

Mňamňaňamňa. Děkuji. :)

3 Ariwa | 16. března 2012 v 13:56 | Reagovat

[1]: Souhlasím. Duhový chlapec.. no čekala jsem, že se o něm dozvíme i něco víc.

4 SV. | E-mail | 16. března 2012 v 17:58 | Reagovat

[3]: Ajajaj, spoilery ale... on se vrátí. :)

5 ada | 17. března 2012 v 6:08 | Reagovat

Páčilo by sa mi keby Symeon ostal s Esmeem

6 Nyce-oH | 15. dubna 2012 v 15:58 | Reagovat

Strašně moc se mi líbil ten odstaveček, který byl zakončen větou: "Nejlepší přátelé."
U toho jsem se musela usmívat, protože to přesně sedí.
A poslední věta mě zase na těšila na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama